208 lines
20 KiB
Plaintext
208 lines
20 KiB
Plaintext
\id GAL - Biblica® Open Nového zákona, ™ (Biblica® Open New Testament, Czech Living Bible™)
|
||
\h Galatským
|
||
\toc1 List Galatským
|
||
\toc2 Galatským
|
||
\toc3 Ga
|
||
\mt2 List
|
||
\mt1 Galatským
|
||
\c 1
|
||
\s1 Hodnověrnost evangelia
|
||
\p
|
||
\v 1-3 Bratři, přijměte ode mne i od všech, kteří jsou zde se mnou, přání Božího pokoje a milosti.
|
||
\v 4-5 Věčná chvála buď Bohu i Kristu Ježíši, který podle Boží vůle za nás obětoval svůj život a tak nás zachránil z moci zla, které ovládá tento svět.
|
||
\p
|
||
\v 6 Jsem překvapen, bratři, jak rychle jste se nechali svést k následování falešného evangelia.
|
||
\v 7 Pamatujte si, že není jiná cesta k věčnému životu než ta, kterou nám otevřel Kristus. Nedejte se mýlit těmi, kdo se snaží jeho učení – jak jsme vám ho kázali – všelijak překrucovat. Kdo to činí, ať je na věky zavržen.
|
||
\v 8-9 Znovu opakuji: I kdyby někdo z nás – nebo dokonce anděl z nebe – hlásal něco jiného, než jsme vás učili my, ať je na věky zavržen.
|
||
\p
|
||
\v 10 Vidíte, že nezačínám žádnými lichotkami. Nechci se totiž za každou cenu líbit lidem. Jestliže se chci opravdu někomu líbit, pak jedině Bohu; jinak bych nebyl Kristův služebník.
|
||
\v 11 Ujišťuji vás, bratři, že to, co jsem vám hlásal, není lidský výmysl.
|
||
\v 12 To poselství mi nesvěřil nikdo jiný než sám Ježíš Kristus. Jsou to jeho vlastní slova a nemám je z druhé ruky.
|
||
\p
|
||
\v 13 Vy přece víte, čeho jsem se dopouštěl ještě jako žid – jak jsem křesťany pronásledoval a snažil se je vyhubit.
|
||
\v 14 V té době snad nebylo mezi mými vrstevníky horlivějšího a pravověrnějšího žida nade mne. Nikdo jiný nehořel pro tradice mého národa tak fanaticky jako já.
|
||
\p
|
||
\v 15-16 Ale pak to přišlo! Bůh mi odhalil pravdu o svém Synu a uložil mi šířit jeho poselství po celém světě. K této službě mne ve své dobrotě vybral již dávno před mým narozením.
|
||
\v 17 Když se to stalo, nevyptával jsem se na Krista jiných lidí, ani jsem se nešel radit s jeruzalémskými apoštoly. Odešel jsem do Arábie, vrátil se zase do Damašku
|
||
\v 18 a teprve po třech letech jsem se vypravil do Jeruzaléma, abych se osobně seznámil s Petrem. Pobyl jsem u něho dva týdny,
|
||
\v 19 ale kromě Jakuba, Ježíšova bratra, jsem se s dalšími apoštoly nesetkal.
|
||
\v 20 Tak to skutečně bylo, Bůh je mi svědek, že nelžu.
|
||
\v 21 Pak jsem se vydal do Sýrie a Kilikie,
|
||
\v 22 zatímco v Judsku mě křesťané stále ještě neznali.
|
||
\v 23 Věděli jen, že dřívější nepřítel hlásá nyní to, co sám předtím tak krutě potíral,
|
||
\v 24 a chválili za to Boha.
|
||
\c 2
|
||
\s1 Poznání Krista osvobozuje od obřadnictví
|
||
\p
|
||
\v 1 Až o čtrnáct let později jsem přišel do Jeruzaléma znovu, tentokrát s Barnabášem a Titem.
|
||
\v 2 Dostal jsem totiž od Boha pokyn, abych všechno, čemu učím v pohanských zemích, předložil ke zvážení čelným osobám v církvi. Vše jsme spolu prohovořili a nikdo neměl námitky,
|
||
\v 3 dokonce nepožadovali ani na Titovi, který byl Řek, aby se dal po židovsku obřezat.
|
||
\p
|
||
\v 4 Otázku obřízky rozvířili teprve někteří z dřívějších příslušníků farizejské strany. Ti se mezi nás vloudili, aby vyslídili, do jaké míry jsme opustili mojžíšovské obřadní předpisy. Rádi by z nás byli opět udělali otroky starých příkazů a zákazů,
|
||
\v 5 ale tomu jsme se bránili a ubránili, abyste snad nebyli přinuceni věřit, že spása je v plnění židovských zákonů.
|
||
\p
|
||
\v 6 Také nikdo z představitelů církve necítil potřebu dodávat něco k tomu, co jsem vás učil. (Mimochodem, jejich postavení stejně nic neznamená, protože před Bohem je člověk jeden jako druhý.)
|
||
\v 7-9 Když Petr, Jakub a Jan viděli, jak se Kristovo učení úspěšně šíří mezi pohany, rozpoznali v tom důkaz, že mě Bůh k této práci pověřil, stejně jako pověřil Petra k práci mezi židy. Tito tři nejvýznamnější apoštolové potom mně a Barnabášovi stiskli ruku na znamení dohody. „Pokračujme dál ve své práci,“ řekli, „vy mezi pohany a my mezi židy.“
|
||
\v 10 Jenom nám doporučili, abychom nezapomínali na chudé, což mi taky vždy leželo na srdci.
|
||
\s1 Nebezpečí přetvářky hrozí každému
|
||
\p
|
||
\v 11 Když však přišel Petr do Antiochie, musel jsem ho veřejně pokárat, protože si to opravdu zasloužil.
|
||
\v 12 Než totiž mezi nás přišli někteří jeruzalémští křesťané, jimž dosud leží na srdci dodržování židovských tradic, jídával klidně s dřívějšími pohany. Potom však, ze strachu před jeruzalémskými, začal se jich stranit.
|
||
\v 13 A po něm si takhle pokrytecky počínali i Barnabáš a ostatní.
|
||
\v 14 Když jsem to viděl, okamžitě mi bylo jasné, že to není v souladu s evangeliem. Proto jsem Petrovi řekl přede všemi: „Ty jsi rodem žid, se židovstvím jsi již skončil, ale teď chceš najednou nutit pohany, aby dodržovali židovské zákony?“
|
||
\p
|
||
\v 15 My jsme sice rodilí židé,
|
||
\v 16-17 ale přece jako křesťané víme, že před Bohem obstojíme pouze pro víru v Ježíše Krista.
|
||
\v 18 Před zákonem jsme všichni propadli, a proto nás žádná zásluha nemůže zachránit. Co kdyby se však naše spoléhání na Krista ukázalo klamné a dodržování mojžíšovských zákonů nepostradatelné? Nebyl by pak Kristus příčinou našeho zavržení? Nechme toho! Sami vidíte, k jak nesmyslným závěrům bychom dospěli.
|
||
\p
|
||
\v 19 Já osobně jsem na zákonu a jeho předpisech ztroskotal. Ve smyslu zákona jsem byl odsouzen k smrti a popraven. Na mně si zákon už nic nevezme. Kristovo ukřižování bylo i mým ukřižováním.
|
||
\v 20 A tak to, co žije, nejsem už já, ale žije ve mně Kristus. A tomuto pravému životu dala v mém těle vzniknout víra v Božího Syna, který mě miloval a obětoval se za mne.
|
||
\v 21 Nepatřím tedy k těm, jimž je Kristova oběť lhostejná. Kdybychom se před Bohem mohli vykázat naplněním zákona, byl by Kristus zemřel zbytečně!
|
||
\c 3
|
||
\s1 Zákon a víra
|
||
\p
|
||
\v 1 Kam jste dali rozum, Galaťané! Kým jste se to dali napálit? Vy, kteří jste měli ukřižovaného Krista takřka přímo před očima!
|
||
\v 2 Jen mi řekněte: Dostali jste snad Božího Ducha odměnou za dodržování židovských zákonů, nebo jste ho obdrželi proto, že jste uvěřili v Ježíše Krista?
|
||
\v 3 Tak vidíte! Copak jste ztratili najednou soudnost? Začali jste v síle Božího Ducha, a teď chcete ve vlastní síle pokračovat?
|
||
\v 4 Bylo snad všechno, co jste prožili, k ničemu? Ne, tomu nevěřím!
|
||
\v 5 Znova se vás ptám: Boží Duch a všechny jeho zázraky mezi vámi – lze to vše přičítat vašemu přesnému plnění zákona? Rozhodně ne! Bůh mezi vámi prokázal svou moc a dává vám svého Ducha. Je to snad odměna za vaše skutky, nebo důsledek vaší víry v Krista?
|
||
\s1 Lidské zásluhy neotevřou nebeskou bránu
|
||
\p
|
||
\v 6 Jak to bylo s Abrahamem? Uvěřil Božímu slibu a Bůh ho zahrnul svou přízní.
|
||
\v 7-9 K Abrahamovi se tedy může rovnat jen ten, kdo je ochoten věřit Bohu stejně, jako uvěřil on. A Bůh už tehdy vlastně Abrahamovi oznámil, co vy dnes prožíváte: že zachrání i jiné národy, jestliže mu uvěří tak, jako uvěřil on, Abraham.
|
||
\p
|
||
\v 10 Na druhé straně tvrdost zákona dopadá na ty, kdo spoléhají na své záslužné činy. Vždyť zákon říká jasně: „Odsouzen je každý, kdo se proviní i jen proti jedinému z přikázání zapsaných v knize zákona.“
|
||
\v 11 Je tedy jasné, že žádné naše zásluhy nám nebeskou bránu neotevřou; ta se otvírá jiným klíčem – vírou. Mluví o tom i prorok Abakuk, když říká: „Jen ten, kdo Bohu důvěřuje, obstojí před ním a bude žít.“
|
||
\v 12 Zákon se o víru nestará; tam stojí: „Žít bude ten, kdo bude činit to a to.“ Bez výjimky.
|
||
\p
|
||
\v 13 Z této kletby námi nesplněného zákona jsme však vysvobozeni Kristem. On vzal naše přestupky i jejich následky na sebe. Naše prokletí nechal dopadnout na svou hlavu, když umíral na kříži, neboť je napsáno, že „proklet je každý, kdo visí na dřevě“.
|
||
\v 14 A díky jemu mohou všichni lidé bez rozdílu dostat stejné požehnání jako Abraham a všichni mohou natáhnout ruku víry po slíbeném Božím Duchu.
|
||
\s1 Zákon a Boží slib
|
||
\p
|
||
\v 15 Bratři, vždyť sami víte, že když někdo pořídí závěť a náležitě ji potvrdí, nemůže na tom později již nikdo nic změnit.
|
||
\v 16 Bůh se zavázal slibem Abrahamovi a jeho potomku. Není zde užito množného čísla, a proto nejde o všechny Abrahamovy potomky – celý židovský národ. Řeč je o potomku, a tím je míněn Kristus.
|
||
\v 17 Chci tím říci toto: Bůh dal Abrahamovi závazný slib. Ten nemohl být zrušen zákonem, který přišel o čtyři sta třicet let později.
|
||
\v 18 Kdyby nás totiž mohlo od věčné smrti zachránit přesné dodržování zákona, nemusel Bůh Abrahamovi nic slibovat. On to však udělal.
|
||
\p
|
||
\v 19 K čemu bylo tedy zapotřebí ještě zákonů? Jen k tomu, aby nám Bůh ukázal, jak jsme od něj vzdáleni. A jen do té doby, než přijde ten ohlášený potomek, Kristus, jehož se týkal onen Boží závazek.
|
||
\v 20 (Ještě jeden rozdíl: Zákon vydal Bůh lidem Mojžíšovým prostřednictvím a tomu je poslal po andělovi; smlouvu s Abrahamem však uzavřel osobně, bez prostředníků.)
|
||
\p
|
||
\v 21-23 Znamená to snad, že Boží sliby a Boží zákony jsou navzájem v rozporu? Ovšem že nikoliv! Kdyby byl zákon stačil zachránit člověka z moci zla (a podle Písma jsme všichni v jeho područí), nenabízel by Bůh jiné východisko – víru v Ježíše Krista.
|
||
\v 24 Zákon byl naším vychovatelem. Vzdělával nás a vedl ke Kristu, abychom v něj uvěřili, přijali ho za svého Spasitele a tak byli před Bohem ospravedlněni.
|
||
\s1 Vírou se stáváme Božími dětmi
|
||
\p
|
||
\v 25-26 Ale nyní, po příchodu Kristově, již nejsme svěřeni tomuto vychovateli, protože jsme se stali Božími dětmi.
|
||
\v 27 Všichni, kteří křtem vyznali svou víru v Krista, jsou s ním úzce spojeni.
|
||
\v 28 Není už rozdílu mezi židem a pohanským Řekem, otrokem a pánem, mužem a ženou; všichni jsme si v Kristu rovni.
|
||
\v 29 Jsme s ním zajedno. V tomto smyslu jste tedy i vy potomky Abrahamovými a všechny Boží sliby dané Abrahamovi smíte vztahovat i na sebe.
|
||
\c 4
|
||
\s1 Nedospělý dědic je podřízen poručníkovi, dospělý se svobodně rozhoduje
|
||
\p
|
||
\v 1 I s dědictvím je to ovšem tak, že dokud dědic nedosáhne zletilosti, neliší se jeho postavení od postavení sluhy, ač mu náleží celý otcův majetek.
|
||
\v 2 Musí poslouchat svého poručníka, dokud neuplyne zákonná doba.
|
||
\v 3 V takovém postavení jsme se nacházeli před Kristovým příchodem. Byli jsme vázáni běžnými zákony a zvyklostmi.
|
||
\v 4 Ale když nadešel čas určený Bohem, poslal Bůh svého Syna. Narodil se z ženy a byl podřízen zákonu. Proč?
|
||
\v 5 Musel se postavit na místo nás, kteří jsme propadli před zákonem, aby nás, odsouzence k smrti, vrátil do svobodné Boží rodiny.
|
||
\v 6 A protože jsme adoptováni za Boží děti, dal nám Bůh i stejné smýšlení a cítění, jaké měl Kristus, takže smíme stejně jako on nazývat Boha svým Otcem.
|
||
\v 7 Nejsme už otroky, jsme Božími dětmi a vše, co patří Bohu, je i naše, protože tak to on sám rozhodl.
|
||
\p
|
||
\v 8 Dokud jste Boha neznali, sloužili jste bohům, které jste si sami vymysleli.
|
||
\v 9 Ale teď, když jste Boha nalezli, nebo spíše když on nalezl vás, chcete se zase vracet k tomu ubohému, bezcennému náboženství záslužných skutků?
|
||
\v 10 Váš život by se měl znovu točit jen kolem seznamu zákazů a příkazů?
|
||
\v 11 Bojím se o vás. Jako by všechno úsilí, které jsem vám věnoval, bylo nadarmo.
|
||
\s1 Rozdílné názory rozbíjejí přátelství
|
||
\p
|
||
\v 12 Bratři, vroucně vás prosím, vžijte se trochu do mého postavení, jako jsem se já snažil vcítit do vašeho! Kdysi jsme si přece rozuměli docela dobře.
|
||
\v 13 Nijak vám nevadila má tělesná slabost, když jsem k vám poprvé mluvil o Kristu.
|
||
\v 14 Nedali jste najevo pohrdání ani nelibost nad mou ubohou tělesnou schránkou; naopak, přijali jste mne jako skutečného posla od Boha, jako samého Ježíše Krista.
|
||
\v 15 Kam se podělo všechno vaše nadšení, které nás tak sbližovalo? Vždyť jste byli ochotní dát mi vlastní oči, kdyby mi to pomohlo.
|
||
\v 16 A teď jen proto, že vám říkám pravdu, má mezi námi vzniknout nepřátelství?
|
||
\p
|
||
\v 17 Ti falešní učitelé, kteří se tak horlivě ucházejí o vaši přízeň, nemyslí to s vámi dobře; chtějí nás rozdělit a strhnout vás na svou stranu.
|
||
\v 18 Horlivost je chvályhodná, ale musí usilovat o dobrou věc, a to nejen po tu chvíli, kdy jsem u vás.
|
||
\v 19 Moje děti, znovu pro vás trpím jako matka při porodu. Vždyť jde o to, aby na vás bylo vidět, že se podobáte Kristu.
|
||
\v 20 Tak bych si přál být teď mezi vámi a promluvil k vám osobně. Opravdu už nevím, co s vámi mám dělat.
|
||
\s1 Abrahamův příběh k našemu poučení
|
||
\p
|
||
\v 21 Poslyšte vy, kteří vyžadujete poslušnost židovským předpisům: Proč si pořádně nepřečtete Bibli?
|
||
\v 22 Dočetli byste se tam, že Abraham měl dva syny, jednoho se svou manželkou, ale jednoho ještě předtím se svou otrokyní, což tehdy nebylo nic neobvyklého.
|
||
\v 23-24 Ten prvý, syn otrokyně, se narodil jen proto, že si to muž a žena přáli. Narození druhého bylo navíc darem od Boha a naplněním jeho slibu. Můžeme to použít jako obraz: ty dvě ženy představují dva odlišné vztahy k Bohu.
|
||
\v 25 Otrokyně Hagar odkazuje ke smlouvě uzavřené mezi Bohem a lidmi na hoře Sínaji. To odpovídá židovskému přístupu k Bohu. Tam je člověk otrokem předpisů a zákonů.
|
||
\v 26 Abrahamova manželka Sára je obrazem Kristovy církve, a to je naše matka.
|
||
\v 27 O ní prorokoval Izajáš:
|
||
\q1 „Raduj se neplodná, která nemáš děti,
|
||
\q2 jásej ty, kterás nepoznala,
|
||
\q1 co je to být matkou!
|
||
\q2 Mnoho potomků dá Bůh tobě,
|
||
\q1 ponížené a opovržené,
|
||
\q2 víc než otrokyni,
|
||
\q1 která má tvého muže.“
|
||
\p
|
||
\v 28 Ti zaslíbení potomci, to jste vy, bratři, vám platí slib, kterým Bůh požehnal Izákovi.
|
||
\v 29 Ale už tenkrát pronásledoval syn narozený z otrokyně toho druhého, který svůj život dostal od Boha. A tak je tomu i dnes.
|
||
\v 30 Co však čteme v Bibli? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem manželky.“
|
||
\v 31 Bratři, my nejsme syny otrokyně, my jsme svobodní.
|
||
\c 5
|
||
\s1 Svobodu od Boha musíme střežit
|
||
\p
|
||
\v 1 Naši svobodu nám vydobyl Kristus, nedejme si ji nikým vzít!
|
||
\v 2 Poslyšte, co vám říkám, je to vážná věc: dáváte-li se obřezat po židovském způsobu, není vám Kristus nic platný.
|
||
\v 3 Znovu opakuji: kdo chce dosáhnout Boží přízně tímto způsobem, je povinen dodržovat židovský zákon do posledního puntíku, jinak je ztracen.
|
||
\v 4 Kdo se chce dovolávat svých skutků, nemůže se už dovolávat Krista ani Boží milosti.
|
||
\v 5-6 Ale my smíme v Božím Duchu spoléhat na to, že Kristova smrt smazala naše provinění a smířila nás s Bohem. Obřízka a ostatní židovské obřady nám už nemusí dělat těžkou hlavu, protože vše záleží jen na víře, projevující se láskou.
|
||
\p
|
||
\v 7 Vedli jste si docela dobře! Kdo vás to tak zmátl, že jste upustili od cesty za pravdou?
|
||
\v 8 Ten rozhodně nemá nic společného s Bohem, který vás povolal ke svobodě.
|
||
\v 9 Dejte si pozor, nepatrná nákaza může přerůst ve zhoubnou epidemii.
|
||
\v 10 Pořád však doufám, že pochopíte, která cesta je správná. Ale ten, kdo vám káže takové bludy, bude se z toho zodpovídat, ať je to kdokoliv.
|
||
\p
|
||
\v 11-12 Jestli si snad myslíte, že já sám jsem zastáncem obřízky, tak mi řekněte, proč mě židé s takovou nenávistí pronásledují. Kdyby to tak bylo, měli by se mnou být docela spokojeni a Kristův kříž by je nemusel tolik urážet. Obřízku však nezastávám a těm, kdo na ní trvají, říkám: Proč jenom obřízku, proč ne přímo kastraci podle pohanského vzoru?
|
||
\s1 Pravá svoboda vede k lásce
|
||
\p
|
||
\v 13 Bůh vás povolal ke svobodě. Nezneužívejte ji však k prosazování vlastních zájmů. Naopak, v lásce si navzájem pomáhejte.
|
||
\v 14 Vždyť celý zákon se dá shrnout do jediné věty: Měj rád svého bližního jako sám sebe.
|
||
\v 15 Jestliže se místo toho jen koušete a žerete, dejte pozor, abyste se navzájem nesežrali.
|
||
\p
|
||
\v 16 Chci tím říci: Jednejte podle rady Božího Ducha, pak si vás nepodmaní vaše sobecké touhy.
|
||
\v 17 Přirozená lidská vůle se vzpírá Božímu Duchu a Boží Duch se nemůže shodnout s naším sobeckým chtěním. Tyto dvě síly svádějí nepřetržitý boj o vládu nad námi a my podléháme buď jedné, nebo druhé z nich.
|
||
\v 18 Když se však dáte řídit Božím Duchem, je i podle Božího zákona všechno v pořádku.
|
||
\p
|
||
\v 19 Kdo se nechává vláčet svými přirozenými sklony, to se snadno pozná: najdete u něj necudnost, pohlavní nevázanost,
|
||
\v 20 modlářství, pověrčivost, nenávist, bojovnost, žárlivost, hněvivost, kariérismus, škarohlídství, nadržování,
|
||
\v 21 závist, neúctu k životu, opilství, hýření a podobné nectnosti. Už jsem to jednou řekl a opakuji znovu: takoví lidé do Božího království nevstoupí.
|
||
\v 22 Kdo však žije podle Božího Ducha, v jeho srdci se rodí láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra,
|
||
\v 23 pokora a sebeovládání. Takový člověk se nemusí bát žádného zákona.
|
||
\v 24 Vždyť ten, kdo náleží Kristu, nechal sám sebe a všechny své vášně a hříšné sklony zemřít s ním na kříži.
|
||
\p
|
||
\v 25 Jestliže jste tedy vládu nad svým životem odevzdali Božímu Duchu, jednejte podle něho.
|
||
\v 26 Se ctižádostí, nadřazeností a závistí jednou provždy skoncujte.
|
||
\c 6
|
||
\s1 Podpírejme jeden druhého – jako Kristus podpírá nás
|
||
\p
|
||
\v 1 Bratři, když už se někomu stane, že klopýtne a dopustí se něčeho nesprávného, snažte se vy, kteří jste duchovně na výši, podat mu pomocnou ruku bez vší povýšenosti; nezapomeňte, že zítra se vám může přihodit totéž.
|
||
\v 2 Berte na sebe trampoty druhých, jako to za nás udělal Kristus.
|
||
\v 3 Kdo si o sobě myslí, já jsem „pan Někdo“, klame sám sebe; takový je u Boha jen velká nula.
|
||
\v 4 Každý se kriticky podívej sám na sebe. Objevíš-li u sebe nějaké přednosti, nech si to pro sebe a nevytahuj se nad druhé.
|
||
\v 5 Nakonec stejně každý bude před Bohem zodpovídat za svoje činy.
|
||
\s1 Zákon setby a žně platí
|
||
\p
|
||
\v 6 Těm, kteří vás obdarovávají bohatstvím Božího slova, ochotně oplácejte ze všeho, co máte.
|
||
\v 7 A nemylte se: s Bohem nejsou žerty. Co zasejete, to taky sklidíte.
|
||
\v 8 Kdo staví na svých vlastních schopnostech, spěje do záhuby, protože myslí jenom na sebe. Kdo však jedná tak, jak chce Bůh, sklidí od něj věčný život.
|
||
\v 9 Proto vytrvejme v dobré setbě; jen ten, kdo vydrží, dočká se sklizně.
|
||
\v 10 A tak dokud máme příležitost, prokazujme lásku všem lidem, především těm, s nimiž jsme spojeni vírou.
|
||
\s1 Pavlovo závěrečné varování
|
||
\p
|
||
\v 11 Závěrem vám píšu vlastní rukou; to poznáte podle mého velkého písma.
|
||
\p
|
||
\v 12 Těm, kteří vám vnucují obřízku, jde jenom o to, aby se vyhnuli šikanování kvůli nepopulárnímu Kristovu kříži.
|
||
\v 13 Oni sami však, i když jsou obřezáni, zákon nedodržují. Vaše obřízka má sloužit jenom jejich vlastní reklamě: Získali jsme tolik a tolik nových členů.
|
||
\v 14 Mně je taková reklama cizí. Nechci se dovolávat ničeho jiného než Kristova kříže. Na něm zemřel svět pro mne a já pro svět.
|
||
\v 15 Být obřezán neznamená nic, stejně jako nebýt obřezán. To jediné, na čem záleží, je být „novým stvořením“.
|
||
\p
|
||
\v 16 Boží pokoj a milosrdenství ať provází všechny, kdo se tímto zlatým pravidlem řídí, a vůbec všechny, kdo Bohu náleží.
|
||
\v 17 A ať už mi nikdo nemluví o nějakém tělesném „odznaku vyvolení“. S Kristem jsem spojen utrpením, o tom svědčí jizvy na mém těle.
|
||
\p
|
||
\v 18 Ať milost našeho Pána, Ježíše Krista, zůstává se všemi vámi.
|
||
\cls Váš Pavel
|