1515 lines
136 KiB
Plaintext
1515 lines
136 KiB
Plaintext
\id LUK - Biblica® Open Nového zákona, ™ (Biblica® Open New Testament, Czech Living Bible™)
|
||
\h Lukáš
|
||
\toc1 Evangelium podle Lukáše
|
||
\toc2 Lukáš
|
||
\toc3 L
|
||
\mt1 Lukášovo
|
||
\mt2 Evangelium
|
||
\c 1
|
||
\s1 Proč Lukáš napsal evangelium
|
||
\p
|
||
\v 1-2 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.
|
||
\v 3 Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
|
||
\v 4 abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
|
||
\s1 Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele
|
||
\p
|
||
\v 5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
|
||
\v 6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
|
||
\v 7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
|
||
\v 8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
|
||
\v 9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
|
||
\v 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
|
||
\v 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
|
||
\v 12 Zachariáš se vyděsil.
|
||
\v 13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
|
||
\q1
|
||
\v 14 Přinese ti mnoho radosti
|
||
\q2 a mnozí budou vděčni, že se narodil.
|
||
\q1
|
||
\v 15 Stane se jedním z velkých Božích mužů.
|
||
\q2 Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje.
|
||
\q2 Duch svatý ho naplní hned od narození.
|
||
\q1
|
||
\v 16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,
|
||
\q2 jejich skutečnému Pánu.
|
||
\q1
|
||
\v 17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.
|
||
\q1 Smíří otce se syny
|
||
\q2 a vzpurným otevře oči pro pravdu.
|
||
\q1 Jako královský posel připraví lidi
|
||
\q2 na příchod Božího vládce.“
|
||
\p
|
||
\v 18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
|
||
\v 19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
|
||
\v 20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
|
||
\v 21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
|
||
\v 22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
|
||
\v 23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
|
||
\v 24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
|
||
\v 25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
|
||
\s1 Anděl oznamuje Marii narození Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
|
||
\v 27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
|
||
\v 28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
|
||
\v 29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
|
||
\v 30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
|
||
\v 31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
|
||
\v 32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
|
||
\v 33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“
|
||
\v 34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
|
||
\v 35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
|
||
\v 36-37 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“
|
||
\v 38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.
|
||
\s1 Marie navštěvuje Alžbětu
|
||
\p
|
||
\v 39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
|
||
\v 40-41 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch
|
||
\v 42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
|
||
\v 43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
|
||
\v 44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
|
||
\v 45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
|
||
\v 46 Nato se Marie začala modlit:
|
||
\q1 „Celým srdcem chválím Pána
|
||
\q2
|
||
\v 47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
|
||
\q1
|
||
\v 48-49 Mne, nepatrné, si povšiml.
|
||
\q2 Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat
|
||
\q1 pro velké věci, které mi Bůh prokázal.
|
||
\q2 Je mocný a svatý,
|
||
\q1
|
||
\v 50 ale neustále se slitovává nad těmi,
|
||
\q2 kteří ho ctí v kterékoliv době.
|
||
\q1
|
||
\v 51 Vztahuje svoji mocnou ruku,
|
||
\q2 aby mařil plány pyšných,
|
||
\q1
|
||
\v 52 aby sesazoval mocné z trůnů,
|
||
\q2 pozvedal ponížené,
|
||
\q1
|
||
\v 53 sytil hladové dobrými věcmi
|
||
\q2 a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
|
||
\q1
|
||
\v 54-55 Ujímá se svého lidu, Izraele,
|
||
\q2 protože slíbil našim otcům,
|
||
\q1 Abrahamovi i jeho potomkům,
|
||
\q2 že k nim bude na věky milosrdný.“
|
||
\p
|
||
\v 56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
|
||
\s1 Narození Jana Křtitele
|
||
\p
|
||
\v 57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
|
||
\v 58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
|
||
\v 59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
|
||
\v 60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
|
||
\v 61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
|
||
\v 62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
|
||
\v 63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
|
||
\v 64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
|
||
\v 65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
|
||
\v 66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
|
||
\v 67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
|
||
\q1
|
||
\v 68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele,
|
||
\q2 že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
|
||
\q1
|
||
\v 69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
|
||
\q2
|
||
\v 70 kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
|
||
\q1
|
||
\v 71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
|
||
\q2 a všech, kteří nás nenávidí.
|
||
\q1
|
||
\v 72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
|
||
\q2 a ke své smlouvě s nimi.
|
||
\q1
|
||
\v 73-78 Vždyť se zavázal Abrahamovi,
|
||
\q2 že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,
|
||
\q1 zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.
|
||
\q2 A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.
|
||
\q1 Připravíš cestu Božímu Synu:
|
||
\q2 Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit
|
||
\q1 a odpustit jim všechna provinění.
|
||
\q2 V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.
|
||
\q1 Slunce spásy již vychází,
|
||
\q2
|
||
\v 79 aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
|
||
\q1 a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
|
||
\p
|
||
\v 80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
|
||
\c 2
|
||
\s1 Ježíšovo narození v Betlémě
|
||
\p
|
||
\v 1 V té době nařídil císař Augustus, aby bylo provedeno sčítání lidu v celé římské říši.
|
||
\v 2 Byl to první soupis a prováděl ho římský místodržitel v Sýrii Quirinius.
|
||
\v 3 Každý byl povinen dát se zapsat v místě, odkud pocházel jeho rod.
|
||
\v 4-5 Tak se vydal na cestu i Josef s Marií, která byla již ve vysokém stupni těhotenství. Putovali z galilejského Nazaretu do judského městečka Betléma, rodiště krále Davida; Josef totiž pocházel z jeho rodu.
|
||
\v 6 Sotva tam došli, naplnil se Mariin čas
|
||
\v 7 a porodila svého prvorozeného syna. Zabalila ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci bylo plno a jinde než ve chlévě už na ně nezbylo místo.
|
||
\s1 Pastýři navštěvují Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 8 Nedaleko Betléma pásli pastýři ovce. V noci se střídali v hlídkách u svých stád.
|
||
\v 9 Najednou se před nimi objevil anděl a celá krajina se rozzářila odleskem Boží slávy. Velice se ho ulekli,
|
||
\v 10 ale anděl je uklidňoval: „Nebojte se, nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé.
|
||
\v 11 V Betlémě, ze kterého před dávnými časy vyšel David, se vám dnes narodil Kristus, Spasitel poslaný od Boha.
|
||
\v 12 Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách, položené do jeslí v chlévě.“
|
||
\v 13 Potom se k andělu připojilo mnoho dalších andělů a všichni provolávali:
|
||
\q1
|
||
\v 14 „Sláva Bohu na nebi!
|
||
\q2 Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“
|
||
\p
|
||
\v 15 Andělé je opustili a pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma a přesvědčme se o tom, co nám anděl oznámil.“
|
||
\v 16 Rychle se vydali na cestu a skutečně našli Marii s Josefem i novorozeňátko položené v jeslích.
|
||
\v 17 Když je uviděli, začali vyprávět, co jim bylo pověděno o tom dítěti.
|
||
\v 18 Všichni, kdo je slyšeli, se divili.
|
||
\v 19 Marie si to zapamatovala a přemýšlela o tom.
|
||
\v 20 Pastýři se vrátili ke svým stádům, radovali se a děkovali Bohu, že našli všechno tak, jak jim anděl oznámil.
|
||
\s1 Marie s Josefem přinášejí Ježíše do chrámu
|
||
\p
|
||
\v 21 Osmý den dali Marie s Josefem chlapce obřezat. Dostal jméno Ježíš, jak to anděl určil ještě před jeho narozením.
|
||
\v 22-23 Mojžíšův zákon přikazoval, aby každá žena čtyřicátý den po narození chlapce přinesla oběť do chrámu.
|
||
\v 24 Proto i Marie po této době splnila tuto povinnost. Zároveň s sebou vzali i dítě, aby ho podle jiného Mojžíšova předpisu jako prvorozeného syna zasvětili Bohu.
|
||
\v 25 V Jeruzalémě žil zbožný stařec jménem Simeon. Řídil se Božími přikázáními a očekával Mesiáše.
|
||
\v 26 Byl veden Duchem svatým, který ho také ujistil, že nezemře dříve, dokud Mesiáše na vlastní oči neuzří.
|
||
\v 27 Na pokyn Ducha přišel do chrámu právě ve chvíli, kdy rodiče zasvěcovali Ježíše Bohu.
|
||
\v 28 Simeon vzal dítě do náruče a modlil se:
|
||
\q1
|
||
\v 29 „Pane, děkuji ti, že jsi splnil svůj slib.
|
||
\q2 Nyní mohu klidně zemřít,
|
||
\q1
|
||
\v 30 protože jsem na vlastní oči viděl Spasitele,
|
||
\q2
|
||
\v 31 kterého dáváš celému světu.
|
||
\q1
|
||
\v 32 Pohanům bude světlem a Izraeli slávou.“
|
||
\p
|
||
\v 33 Josef a Marie se podivili tomu, co Simeon pověděl o dítěti.
|
||
\v 34 Potom jim požehnal a Marii ještě řekl: „Toto dítě bude příčinou pádu jedněch a vyvýšení druhých v Izraeli. On je znamení z nebe, proti kterému se mnozí postaví a tak prozradí svoje nejvnitřnější smýšlení.
|
||
\v 35 Tvé vlastní srdce pronikne bolest jako meč.“
|
||
\v 36-37 Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z rodu Ašerova. Po sedmiletém manželství ovdověla a nyní jí bylo čtyřiaosmdesát let. Nevycházela už vůbec z chrámu a její dny i noci byly naplněny službou Bohu, modlitbami a častými posty.
|
||
\v 38 V tu chvíli k nim přistoupila i ona a děkovala za to dítě. Všem, kteří v Jeruzalémě vyhlíželi Spasitele, oznamovala, že očekávaný Mesiáš je již zde.
|
||
\v 39 A tak Josef s Marií splnili, co přikazoval zákon. Později se vrátili do Nazaretu v Galileji.
|
||
\v 40 Dítě rostlo, sílilo a bylo velice moudré. Všichni mohli poznat, že ho Bůh miluje.
|
||
\s1 Ježíš rozmlouvá s náboženskými učiteli
|
||
\p
|
||
\v 41 Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma slavit velikonoční svátky.
|
||
\v 42 Když bylo Ježíšovi dvanáct let, vzali ho poprvé s sebou.
|
||
\v 43 Po slavnosti se všichni vydali na cestu domů, ale Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě.
|
||
\v 44 Ti ho zpočátku ani nepohřešovali. Domnívali se, že zůstal někde vzadu mezi poutníky, kteří s nimi měli stejnou cestu. Protože se však celý den neukázal, sháněli ho mezi příbuznými a známými.
|
||
\v 45 Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho tam.
|
||
\v 46 Po třech dnech ho objevili v chrámu, jak sedí mezi učiteli zákona, naslouchá jim a hovoří k nim.
|
||
\v 47 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad moudrostí, se kterou odpovídal na otázky.
|
||
\v 48 Rodiče tím byli překvapeni a matka mu vyčítala: „Chlapče, proč nám děláš takové starosti? Otec a já jsme tě hledali celí zoufalí.“
|
||
\v 49 Ježíš jim odpověděl: „Proč jste mne hledali? Cožpak nevíte, že musím být tam, kde se jedná o záležitosti mého Otce?“
|
||
\v 50 Ale oni nepochopili, co tím mínil.
|
||
\v 51 Ježíš se pak s rodiči vrátil do Nazaretu a poslouchal je. Jeho matka si všechny takové události dobře zapamatovala.
|
||
\v 52 S Ježíšovým věkem rostla i jeho moudrost a byl milý Bohu i lidem.
|
||
\c 3
|
||
\s1 Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi
|
||
\p
|
||
\v 1-3 Z Božího pověření Jan Křtitel procházel údolím řeky Jordánu a kázal: „Zanechejte hříšného života a proste Boha, aby vám odpustil. Já vás pokřtím na znamení vašeho pokání.“ Jana, syna Zachariášova, Bůh vyzval, aby vystoupil z ústraní. Stalo se to v patnáctém roce vlády císaře Tiberia. Tehdy byl římským správcem Judska Pontský Pilát, Herodes byl knížetem v Galileji, jeho bratr Filip v Iturii a Trachonitidě a Lyzaniáš v Abiléně. Velekněžský úřad v Jeruzalémě zastávali Annáš a Kaifáš.
|
||
\v 4 Tak se splnila dávná předpověď proroka Izajáše:
|
||
\q1 „Z pouště volá hlas:
|
||
\q2 Připravte Pánu cestu
|
||
\q1 a odstraňte mu překážky!
|
||
\q2
|
||
\v 5-6 Zasypejte všechny strže,
|
||
\q1 srovnejte každou horu a pahorek,
|
||
\q2 napřimte křivé stezky
|
||
\q1 a uhlaďte hrbolaté pěšiny,
|
||
\q2 dříve než se zjeví Boží Vysvoboditel všem!“
|
||
\p
|
||
\v 7 Lidé se k Janovi hrnuli v zástupech, aby se od něho dali pokřtít. Často však od něho slýchali ostrá napomenutí: „Vy chytráci! Myslíte, že se vykroutíte z Božího soudu jako hadi?
|
||
\v 8 Ovoce pokání jsou činy; dokažte jimi, že se opravdu chcete změnit! Domníváte se, že se vám nemůže nic stát, protože máte praotce Abrahama? To vám nepomůže. Vždyť i z nevěrců tvrdých jako kámen si může Bůh stvořit dědice Abrahamovy víry. Dejte si pozor!
|
||
\v 9 Na kořeny stromů již míří sekera. Každý strom, který neponese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně.“
|
||
\p
|
||
\v 10 Lidé se ho ptali: „Tak co máme dělat?“
|
||
\v 11 Jan jim odpovídal: „Máš dvě košile? Rozděl se s tím, kdo nemá žádnou. Máš co jíst? Rozděl se s tím, kdo hladoví.“
|
||
\v 12 Přicházeli k němu i výběrčí daní a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat my?“
|
||
\v 13 A on jim řekl: „Nevymáhejte více, než je stanoveno.“
|
||
\v 14 I vojáci se ptali: „A co my?“ Těm říkal: „Nikoho netýrejte a nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“
|
||
\p
|
||
\v 15 Lidé byli plni očekávání Mesiáše a začali se dohadovat, zdali to není Jan.
|
||
\v 16 On to však popřel: „Já vás křtím vodou, ale přichází mocnější, než jsem já. Tomu nejsem hoden ani boty zavázat. Ten vás bude křtít Duchem svatým a pročistí vás ohněm soudu.
|
||
\v 17 Již drží lopatu, aby na mlatu proházel zrno a oddělil je od plev. Pšenici shromáždí do své sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
|
||
\s1 Herodes dává Jana uvěznit
|
||
\p
|
||
\v 18 A podobným způsobem mluvil Jan k lidem, aby je vyburcoval a vnitřně připravil na příchod Mesiáše.
|
||
\v 19 I Heroda, vládce Galileje, káral za to, že svému bratru Filipovi přebral manželku Herodiadu, a za všechno další zlo, které napáchal.
|
||
\v 20 Později dal Herodes Jana uvěznit a tím svoje zločiny dovršil.
|
||
\s1 Jan křtí Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 21 Jednoho dne přišel se zástupem ke křtu také Ježíš. Byl pokřtěn, a když se modlil, otevřelo se nebe,
|
||
\v 22 Duch svatý na něj sestoupil v podobě holubice a ozval se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, moje radost.“
|
||
\s1 Ježíšův rodokmen
|
||
\p
|
||
\v 23 Ježíšovi bylo asi třicet let, když začal veřejně působit. Lidé ho považovali za syna tesaře Josefa.
|
||
\p
|
||
\v 24-38 V Josefově rodokmenu se setkáváme s některými významnými muži historie. Jsou to například Zerubábel – obnovitel chrámu po babylónském zajetí, král David, praotcové Juda, Jákob, Izák, Abraham, Noeho syn Šém, který byl potomkem Šéta a jeho otce Adama, jehož stvořil Bůh.
|
||
\c 4
|
||
\s1 Satan pokouší Ježíše na poušti
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš se vrátil od Jordánu naplněn Duchem svatým a ten ho nyní vedl do ústraní na poušť.
|
||
\v 2 Pobyl tam čtyřicet dní a po celou tu dobu nic nejedl. Když už byl vyčerpán hladem, přišel k němu ďábel
|
||
\v 3 a pokoušel ho: „Jsi-li opravdu Boží Syn, nadělej si chleba z těchto kamenů.“
|
||
\v 4 Ježíš odpověděl: „Je psáno v zákoně: ‚Člověku nestačí k životu jen chléb, ale Boží slovo potřebuje vždycky.‘ “
|
||
\v 5 Potom ďábel v jediném okamžiku odkryl moc a bohatství všech království světa
|
||
\v 6 a řekl: „To všechno mi patří a mohu to rozdávat, komu se mi zlíbí.
|
||
\v 7 Vzdej mi poctu a všechno to bude tvé.“
|
||
\v 8 Ježíš řekl: „Je psáno, že jedině Boha máme uctívat a jenom jemu se klanět.“
|
||
\v 9 Nakonec ho ještě ďábel vyvedl na ochoz chrámu a řekl: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů.
|
||
\v 10 Vždyť je přece psáno,
|
||
\q1 že Bůh přikáže svým andělům,
|
||
\q2 aby tě ochránili,
|
||
\q1
|
||
\v 11 a že tě ponesou na rukou,
|
||
\q2 aby ses nezranil.“
|
||
\p
|
||
\v 12 Ježíš na to odpověděl: „Ale je také psáno, že nemáme Boží sliby zneužívat, ani Boha pokoušet.“
|
||
\v 13 Po těchto slovech ho ďábel opustil a čekal na svou další příležitost.
|
||
\s1 Ježíš káže v Galileji
|
||
\p
|
||
\v 14 Vyzbrojen mocí Ducha, vrátil se Ježíš do Galileje. Pověst o něm se brzy rozšířila po celém okolí.
|
||
\v 15 Učil v synagogách, lidé se mu obdivovali a pozorně mu naslouchali.
|
||
\s1 Ježíš je odmítnut v Nazaretu
|
||
\p
|
||
\v 16 Přišel i do Nazaretu, kde vyrůstal. I tam šel podle svého zvyku v sobotu do synagogy. Povstal, aby dal najevo, že chce číst z Písma.
|
||
\v 17 Podali mu svitek z knihy proroka Izajáše. Rozvinul ho a nalezl místo, kde je psáno:
|
||
\q1
|
||
\v 18 „Duch Boží mě vede,
|
||
\q2 protože mne Bůh určil,
|
||
\q1 abych chudým přinesl radostnou zprávu,
|
||
\q2 uzdravil ty, kteří jsou v srdci zraněni,
|
||
\q1 sňal lidem pouta, kterými jsou svázáni,
|
||
\q2 slepým abych vrátil zrak,
|
||
\q1 utlačené osvobodil a ohlásil,
|
||
\q2
|
||
\v 19 že teď přichází čas,
|
||
\q1 kdy se Bůh chce nad každým slitovat
|
||
\q2 a zachránit ho.“
|
||
\p
|
||
\v 20 Pak Ježíš stočil svitek, podal ho sluhovi a posadil se. Lidé napjatě čekali na výklad přečteného oddílu.
|
||
\v 21 Obsahem Ježíšova kázání bylo: „Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.“
|
||
\v 22 Všichni souhlasně přikyvovali a divili se, jak pěkně Ježíš hovořil. Říkali: „A to je syn tesaře Josefa!“
|
||
\v 23 Ježíš ale pokračoval: „Asi byste mi rádi připomněli přísloví: Lékaři, uzdrav se sám! Proč neuděláš doma stejné zázraky, o jakých slyšíme třeba z Kafarnaum? –
|
||
\v 24 Víte proč? Protože jako každý prorok nacházím nejméně víry u vás doma.
|
||
\v 25 Jen si vzpomeňte, jak to bylo v době proroka Elijáše, kdy tři a půl roku nepršelo.
|
||
\v 26 V Izraeli bylo mnoho vdov, ale Elijáš byl poslán jen k jediné, a to ještě pohanské vdově ze Sarepty v Sidónsku.
|
||
\v 27 Anebo v době proroka Elíši bylo v Izraeli mnoho malomocných, a nakonec byl uzdraven jen Naamán, pohan ze Sýrie.“
|
||
\v 28 Po těchto slovech se lidé v synagoze rozzuřili,
|
||
\v 29 popadli Ježíše a vlekli ho za město na sráz hory, odkud ho chtěli svrhnout dolů.
|
||
\v 30 On se jim však ztratil v davu a odešel odtud.
|
||
\s1 Ježíš učí jako ten, kdo má moc
|
||
\p
|
||
\v 31 Odešel do Kafarnaum v Galileji a kázal tam v sobotu k lidem.
|
||
\v 32 Na posluchače udělal hluboký dojem, protože z jeho slov vyzařovala zvláštní moc.
|
||
\v 33 V synagoze byl také muž posedlý démonem a ten vykřikoval:
|
||
\v 34 „Co je ti do nás, Ježíši z Nazaretu? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, tebe posílá Bůh.“
|
||
\v 35 Ježíš démona okřikl: „Buď zticha a ven z něho!“ Zlý duch s tím mužem ještě zalomcoval, ale už mu neublížil. Od té chvíle měl ten muž pokoj.
|
||
\v 36 Lidé se polekali a dohadovali se mezi sebou: „Co je to v jeho slovech? S jakou autoritou poroučí démonům, že ho na slovo poslouchají?“
|
||
\v 37 A tak se o Ježíši brzy mluvilo po celém okolí.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho jiných
|
||
\p
|
||
\v 38 Ze synagogy odešel Ježíš do domu rybáře Šimona. Tam ho prosili, aby pomohl Šimonově tchyni, která ležela na lůžku s vysokou horečkou.
|
||
\v 39 Ježíš se nad nemocnou sklonil a slovem ji uzdravil. Horečka okamžitě klesla, žena vstala a dokonce byla schopna je pohostit.
|
||
\v 40 Večer přicházeli mnozí k Ježíšovi a přiváděli s sebou svoje blízké postižené nejrůznějšími nemocemi. Kladl na ně ruce a uzdravoval je.
|
||
\v 41 Osvobodil také mnoho lidí od démonů, kteří hrůzou křičeli: „Ty jsi Boží Syn.“ Ježíš je umlčoval, protože nestál o to, aby právě oni zveřejňovali, že je Mesiáš.
|
||
\s1 Ježíš káže v Galileji
|
||
\p
|
||
\v 42 Časně ráno opustil Ježíš dům a vyhledal si osamělé místo. Lidé ho všude hledali. Chtěli ho zadržet a zabránit mu, aby od nich odešel.
|
||
\v 43 On jim však řekl: „Musím i v jiných městech hlásat radostnou zprávu o přicházejícím Božím království, vždyť k tomu mne Bůh poslal.“
|
||
\v 44 A tak kázal v různých synagogách i v Judsku.
|
||
\c 5
|
||
\s1 Ježíšova rada přinese zázračný úlovek
|
||
\p
|
||
\v 1 Jednoho dne stál Ježíš u Genezaretského jezera. Lidé se kolem něho tlačili a chtěli slyšet jeho kázání.
|
||
\v 2 Všiml si, že u břehu jsou dvě lodi. Opodál prali rybáři svoje sítě.
|
||
\v 3 Posadil se do jedné lodi, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby ho zavezl kousek od břehu. Odtud pak kázal zástupům.
|
||
\v 4 Když skončil, navrhl Šimonovi: „Zajeď s lodí na hloubku a roztáhněte sítě k lovu.“
|
||
\v 5 Šimon namítal: „Pane, celou noc jsme se namáhali, ale marně. Když to však říkáš ty, zkusím to ještě jednou.“
|
||
\v 6 Vypluli a zatáhli takové množství ryb, že se i sítě trhaly.
|
||
\v 7 Museli si zavolat na pomoc své přátele z druhé lodi. Obě lodi byly nakonec rybami tak naplněny, že se div nepotopily.
|
||
\v 8 Když to viděl Šimon, padl před Ježíšem na kolena a prosil: „Odejdi Pane, neobstojím v tvé blízkosti, jsem hříšný člověk.“
|
||
\v 9-10 Všichni rybáři, kteří u toho byli – mezi nimi také Šimonovi přátelé, Jakub a Jan, synové Zebedeovi, žasli nad tím neobvyklým úlovkem. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Učiním tě rybářem lidí. Budeš je získávat pro mne.“
|
||
\v 11 Přirazili s loděmi ke břehu, všechno tam nechali a šli s Ježíšem.
|
||
\p
|
||
\v 12 V jednom městečku potkal Ježíš člověka s pokročilým malomocenstvím. Ubožák před ním poklekl a prosil: „Pane, kdybys chtěl, mohl bys mne uzdravit.“
|
||
\v 13 Ježíš se ho dotkl a řekl: „Ano, chci, buď zdráv!“ V tom okamžiku malomocenství zmizelo.
|
||
\v 14 Ježíš mu poručil: „Nikomu o tom nevyprávěj, jdi, ukaž se knězi, ať tě prohlásí za zdravého, a pak obětuj předepsanou oběť vděčnosti.“
|
||
\v 15 Zpráva o Ježíšovi se rychle šířila. Lidé za ním přicházeli v houfech, aby ho slyšeli a aby uzdravoval jejich nemoci.
|
||
\v 16 On si však vždycky našel čas, aby se v ústraní modlil.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje ochrnutého
|
||
\p
|
||
\v 17 Jednoho dne se kolem Ježíše shromáždili farizejové a učitelé zákona z různých měst Galileje a Judska a dokonce i z Jeruzaléma. Posadili se kolem něho a naslouchali mu. I zde mu dal Bůh moc k uzdravování.
|
||
\v 18-19 Nějací lidé přinesli na nosítkách ochrnutého muže. Chtěli ho vnést dveřmi a položit před Ježíše, ale bylo tam tolik lidí, že nemohli projít. Vystoupili tedy na střechu a otvorem spustili nemocného i s lehátkem přímo před něho. Když
|
||
\v 20 Ježíš viděl, kolik důvěry v něho mají, řekl: „Příteli, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“
|
||
\v 21 Učitelé zákona a farizejové uvažovali: „Jak se může opovážit něco takového říci? To je přece rouhání. Nikdo jiný než Bůh nemůže odpouštět hříchy!“
|
||
\v 22 Ježíš dobře věděl, co si myslí, a proto řekl: „To vám vadí?
|
||
\v 23 Co je snazší? Zvěstovat člověku odpuštění jeho hříchů, anebo ho uzdravit?
|
||
\v 24 Přesvědčím vás, že Syn člověka má na zemi právo odpouštět hříchy.“ Obrátil se k ochrnutému se slovy: „Vstaň, vezmi si svoje lehátko a jdi domů!“
|
||
\v 25 A tak se stalo: před očima všech muž vstal, sbalil svou rohož, šel domů a cestou hlasitě děkoval Bohu.
|
||
\v 26 Celé shromáždění bylo vzrušeno a lidé, plni svaté bázně, chválili Boha a říkali: „Dnes jsme viděli neuvěřitelné věci.“
|
||
\s1 Ježíš stoluje s hříšníky v Matoušově domě
|
||
\p
|
||
\v 27 Ježíš šel dál. Cestou uviděl v celnici výběrčího daní jménem Levi a řekl mu: „Pojď, staň se mým následovníkem!“
|
||
\v 28 Levi nechal všeho, vstal a šel za Ježíšem.
|
||
\v 29 Doma pak vystrojil pro Ježíše a jeho žáky hostinu. Na ni pozval i mnoho svých dřívějších kolegů.
|
||
\v 30 To pohoršilo farizeje a učitele zákona, takže vytýkali učedníkům: „Proč jíte a pijete s lidmi, kterými každý slušný člověk pohrdá?“
|
||
\v 31 Ježíš na to odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
|
||
\v 32 Nepřišel jsem volat k pokání ty, kteří mají o sobě dobré mínění, ale hříšníky.“
|
||
\s1 Spor o půst
|
||
\p
|
||
\v 33 Někteří farizejové Ježíšovi předhazovali: „Janovi učedníci se často s postem modlí a právě tak i naši žáci. Jak to tedy, že tvoji hodují?“
|
||
\v 34 Ježíš odpověděl: „Je přirozené, aby se svatebčané postili, když je ženich s nimi?
|
||
\v 35 Však přijde chvíle, kdy ženicha odvedou, a pak bude vhodný čas k půstu.“
|
||
\v 36 Ještě přidal další přirovnání: „Nikdo si přece nevystřihne kus látky z nových šatů, aby si jím vyspravil starý oděv. Zničil by si tak šaty nové a na starých šatech by se záplata srazila a díra by byla ještě větší.
|
||
\v 37 Nikdo také nebude nalévat víno do starých kožených měchů, protože kvasící víno by staré měchy roztrhalo, a tak by obojí přišlo nazmar.
|
||
\v 38 Proto mladé víno patří do nových měchů.
|
||
\v 39 Vás ovšem znepokojuje moje poselství. Jako mladé víno nesnesou staré měchy, ani ono se nevtěsná do vašich starých tradic a zvyklostí. Jste jako pijáci, kteří si libují ve starém uleželém vínu.“
|
||
\c 6
|
||
\s1 Učedníci vymílají v sobotu obilí
|
||
\p
|
||
\v 1 Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli.
|
||
\v 2 Viděli to farizejové a pohoršovali se: „Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!“
|
||
\v 3 Ježíš odpověděl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad?
|
||
\v 4 Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží.
|
||
\v 5 A pak, Syn člověka je i pánem soboty.“
|
||
\s1 Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
|
||
\p
|
||
\v 6 Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou.
|
||
\v 7 Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat.
|
||
\v 8 On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl.
|
||
\v 9 Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?“
|
||
\v 10 Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!“ Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá.
|
||
\v 11 Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout.
|
||
\s1 Ježíš volí dvanáct učedníků
|
||
\p
|
||
\v 12 V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem.
|
||
\v 13 Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly.
|
||
\v 14 Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj,
|
||
\v 15 Matouš – původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub – syn Alfeův, Šimon – bývalý příslušník tajné organizace radikálů,
|
||
\v 16 Juda – syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil.
|
||
\s1 Ježíš vyslovuje blahoslavenství
|
||
\p
|
||
\v 17 Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu.
|
||
\v 18 Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých.
|
||
\v 19 Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc.
|
||
\v 20 Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl:
|
||
\q1 „Radujte se, vy chudí,
|
||
\q2 protože vám bude patřit Boží království.
|
||
\q1
|
||
\v 21 Radujte se, kdo teď hladovíte,
|
||
\q2 protože Bůh vás nasytí.
|
||
\q1 Radujte se i vy, kdo teď pláčete,
|
||
\q2 protože jednou se budete smát.
|
||
\q1
|
||
\v 22 Radujte se, když vás budou nenávidět,
|
||
\q2 vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména,
|
||
\q1 protože se hlásíte k Synu člověka.
|
||
\m
|
||
\v 23 Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky.
|
||
\q1
|
||
\v 24 Ale běda vám, bohatí,
|
||
\q2 protože vy už máte svoje potěšení.
|
||
\q1
|
||
\v 25 Běda vám, sytí,
|
||
\q2 však budete jednou hladovět.
|
||
\q1 Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete,
|
||
\q2 protože jednou budete hořce plakat a naříkat.
|
||
\q1
|
||
\v 26 Běda vám, jestliže vás všichni chválí,
|
||
\q2 vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.
|
||
\s1 Ježíš učí o milování nepřátel
|
||
\p
|
||
\v 27 Vám pak, moji posluchači, radím: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kteří vás nenávidí.
|
||
\v 28 Přejte dobré věci těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám činí bezpráví.
|
||
\v 29 Tomu, kdo tě uhodí do tváře, nastav i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili.
|
||
\v 30 Každému, kdo tě o něco prosí, dej, a jestliže tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky.
|
||
\v 31 Jak chcete, aby s vámi lidé jednali, tak s nimi jednejte vy.
|
||
\v 32 Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete jen ty, kteří milují vás? To umějí lidé, kteří se na Boha neptají.
|
||
\v 33 Jestliže jednáte dobře jen s těmi, kteří se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte?
|
||
\v 34 A myslíte, že Bůh ocení, když půjčujete jenom těm, kteří vám to vždycky vrátí? Tak to přece na světě chodí, že si lidé půjčují, jenom když mají jistotu, že o nic nepřijdou. Ale vy jednejte jinak.
|
||
\v 35 Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti.
|
||
\v 36 Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec.
|
||
\s1 Ježíš učí o kritice
|
||
\p
|
||
\v 37 Nesuďte nikoho, a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho, a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte, a Bůh vám také odpustí.
|
||
\v 38 Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.“
|
||
\v 39 Ježíš použil také několika přirovnání: „Slepec přece nepovede slepého, vždyť by oba spadli do jámy.
|
||
\v 40 Učedník nezná tolik jako mistr; teprve když se vyučí, může se mu podobat.
|
||
\v 41 Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního a polena ve svém oku si nevšímáš?
|
||
\v 42 Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Dovol, odstraním ti pilinu z oka,‘ a přehlížet poleno ve svém vlastním oku? Pokrytče, nejprve si vyčisti své vlastní oko, a teprve potom jasně uvidíš, co potřebuje tvůj bratr.
|
||
\s1 Ježíš učí o ovoci života
|
||
\p
|
||
\v 43 Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce.
|
||
\v 44 Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny.
|
||
\v 45 Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají.
|
||
\v 46 Proč mi stále říkáte: Pane, Pane, a neděláte, co vám říkám?
|
||
\s1 Ježíš učí o stavbě na písku a na skále
|
||
\p
|
||
\v 47-48 Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá tomu, co říkám, a řídí se podle toho, podobá se člověku, který začal stavět dům a vykopal základy hluboko ve skále. Když se přihnala povodeň, dům se ani nepohnul, protože měl dobré základy.
|
||
\v 49 Každý, kdo mě slyší, ale neřídí se podle toho, podobá se člověku, který si vystavěl dům bez základů: dům smetla povodeň.“
|
||
\c 7
|
||
\s1 Římský setník projevuje svoji víru
|
||
\p
|
||
\v 1 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum.
|
||
\v 2 Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl.
|
||
\v 3 Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil.
|
||
\v 4 Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc.
|
||
\v 5 Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“
|
||
\v 6 Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou.
|
||
\v 7 Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví.
|
||
\v 8 Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“
|
||
\v 9 Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“
|
||
\v 10 Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
|
||
\s1 Ježíš křísí syna vdovy
|
||
\p
|
||
\v 11 Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli.
|
||
\v 12 V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí.
|
||
\v 13 Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“
|
||
\v 14 Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“ zvolal.
|
||
\v 15 Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna.
|
||
\v 16 Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“
|
||
\v 17 Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
|
||
\s1 Ježíš rozptyluje Janovy pochybnosti
|
||
\p
|
||
\v 18 O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli.
|
||
\v 19 Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“
|
||
\v 20-21 Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak.
|
||
\v 22 Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království.
|
||
\v 23 Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“
|
||
\v 24 Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru?
|
||
\v 25 Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích.
|
||
\v 26 Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.
|
||
\v 27 Jan je ten, o němž je napsáno:
|
||
\q1 ‚Posílám svého posla před tebou,
|
||
\q2 aby ti připravil cestu.‘
|
||
\p
|
||
\v 28 Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.
|
||
\v 29 Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.
|
||
\v 30 Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“
|
||
\v 31 Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?
|
||
\v 32 Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:
|
||
\q1 ‚Pískali jsme vám,
|
||
\q2 a vy jste netancovali.
|
||
\q1 A pak jsme vám zase smutně zpívali,
|
||
\q2 a vy jste neplakali.‘
|
||
\m
|
||
\v 33 Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,
|
||
\v 34 a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘
|
||
\v 35 Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
|
||
\s1 Hříšná žena potírá olejem Ježíšovy nohy
|
||
\p
|
||
\v 36 Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.
|
||
\v 37 V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.
|
||
\v 38 Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.
|
||
\v 39 Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“
|
||
\v 40 Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon.
|
||
\v 41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.
|
||
\v 42 Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“
|
||
\v 43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ „Správně,“ řekl Ježíš.
|
||
\v 44 Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy.
|
||
\v 45 Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy.
|
||
\v 46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy.
|
||
\v 47 Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“
|
||
\v 48 Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“
|
||
\v 49 Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“
|
||
\v 50 uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
|
||
\c 8
|
||
\s1 Ženy provázejí Ježíše a učedníky
|
||
\p
|
||
\v 1 Potom Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal radostnou zvěst, že Boží království přichází. Doprovázelo ho jeho dvanáct učedníků
|
||
\v 2 a některé ženy, které zbavil démonů a uzdravil z různých nemocí. Byly to: Marie Magdaléna, kterou osvobodil od naprosté posedlosti,
|
||
\v 3 Jana – žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které je ze svých prostředků podporovaly.
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o rozsévači
|
||
\p
|
||
\v 4 Jednou se okolo Ježíše shromáždilo mnoho lidí ze všech koutů. Vyprávěl jim toto podobenství:
|
||
\v 5 „Vyšel rolník na pole, aby rozséval. Jak rozséval, padlo některé zrno na cestu, kde je buď zašlapali lidé, nebo sezobali ptáci.
|
||
\v 6 Jiné padlo na skalnatou půdu. Vyklíčilo sice, ale pro nedostatek vláhy uschlo.
|
||
\v 7 I do trní některé zapadlo, trní je však přerostlo a udusilo.
|
||
\v 8 Pouze v připravené půdě se zrno trvale uchytilo a vyhnalo do plných klasů, v jakých bývá i na sto zrnek.“ Když dovyprávěl, řekl: „Slyšeli jste – přemýšlejte!“
|
||
\p
|
||
\v 9 Později se ho učedníci ptali, co to podobenství znamená.
|
||
\v 10 Ježíš odpověděl: „Bůh vám dopřává, abyste porozuměli jeho záměrům se světem. Ostatním jsou dána podobenství:
|
||
\q1 vidí, a přece mnozí nic nepoznají, slyší,
|
||
\q2 a nakonec většinou nepochopí nic.
|
||
\p
|
||
\v 11 Tomu podobenství je třeba rozumět takto: Zrno je Boží řeč k lidem.
|
||
\v 12 U mnohých se mu daří tak jako zrnu, které padlo na cestu. Ti Boží slovo vyslechnou, a pak přichází ďábel a to, co slyšeli, jim ze srdce sebere, jen aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
|
||
\v 13 U těch druhých se daří slovu jako zrnu, které padlo na skalnatou půdu. Ti Boží slovo vyslechnou, radostně je přijmou, ale nedovolí, aby v jejich životě zapustilo kořeny. Nějakou dobu vydrží věřit, ale když přijdou zkoušky, odpadnou.
|
||
\v 14 U jiných je to jako se zrnem, které padlo do trní. Ti rozumějí Božímu slovu, ale nedozraje v nich a nepřinese užitek; každodenní starosti, snaha něco vlastnit a honba za požitky je udusí.
|
||
\v 15 A konečně u některých je to jako se zrnem, které padlo do úrodné půdy. Ti slyší rádi Boží slovo, opatrují je v připraveném srdci a upřímně mu věří. Ti pak přinášejí trvalý užitek.
|
||
\v 16 Nikdo nerozsvěcuje svíci proto, aby ji přikryl nádobou nebo strčil pod postel, ale proto, aby ji postavil na svícen. Jenom tak posvítí na cestu těm, kdo vcházejí.
|
||
\v 17 Všechno, co je skryté, bude jednou vyneseno na světlo a vše, co se úzkostlivě tají, vyjde najevo.
|
||
\v 18 Zamyslete se nad tím, jak nasloucháte Božímu slovu! Kdo je bere vážně, porozumí víc a víc, ale kdo je bere na lehkou váhu, přijde nakonec i o to, co si myslí, že má!“
|
||
\s1 Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu
|
||
\p
|
||
\v 19 Ježíšova matka a jeho bratři pro něj přišli, ale nemohli se k němu dostat pro nával lidí.
|
||
\v 20 Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí ti něco říci.“
|
||
\v 21 Ježíš jim odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a řídí se podle něho.“
|
||
\s1 Ježíš utišuje bouři
|
||
\p
|
||
\v 22 Jednoho dne nastoupil Ježíš se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavíme se na druhý břeh jezera.“
|
||
\v 23 Cestou usnul. Vtom se na jezero přihnala větrná bouře. Vlny se vysoko zvedaly, loď se plnila vodou a hrozilo, že se potopí.
|
||
\v 24 Učedníci Ježíše vzbudili a volali: „Pane, Pane, utopíme se!“ Ježíš vstal, poručil větru a utišil vlny.
|
||
\v 25 V nastalém tichu se zeptal učedníků: „Kde zůstala vaše víra?“ Byli celí vyděšení a udivení a říkali si mezi sebou: „Kdo to jen může být, že ho i vítr a vlny poslouchají?“
|
||
\s1 Ježíš vyhání démony do stáda vepřů
|
||
\p
|
||
\v 26 Plavili se dále do gerasenského kraje, který leží na protějším břehu než Galilea.
|
||
\v 27 Sotva Ježíš vystoupil na břeh, přiběhl k němu muž z Gerasy, posedlý démony. Již delší dobu pobíhal nahý, potloukal se bez domova a přespával v prázdných skalních hrobech.
|
||
\v 28 Když uviděl Ježíše, zaječel, vrhl se před ním na zem a křičel: „Co ode mne chceš, Ježíši, synu Nejvyššího Boha? Nech mne na pokoji!“
|
||
\v 29 Ježíš přikázal démonu, aby toho muže opustil; záchvaty jej totiž týraly už dlouhou dobu. Lidé ho svazovali na rukou řetězy, na nohy mu nasazovali okovy, ale on měl takovou sílu, že všechno zpřetrhal. Pak se skrýval v pustinách.
|
||
\v 30 Ježíš se ho zeptal: „Kdo vlastně jsi?“ On odpověděl: „Nás je spousta.“ Byl totiž posedlý mnoha démony.
|
||
\v 31 Nešťastník teď za ně prosil Ježíše, aby je úplně nezničil.
|
||
\v 32 Vybrali si stádo vepřů, které se páslo nedaleko na stráni. Když Ježíš dovolil,
|
||
\v 33 démoni opustili muže a zmocnili se vepřů. Stádo se splašilo a hnalo se po srázu rovnou do jezera, kde utonulo.
|
||
\v 34 Když to viděli pasáci vepřů, utekli a ve městě i na vesnicích vyprávěli, co se stalo.
|
||
\v 35-36 Lidé se chtěli na vlastní oči přesvědčit a přišli k Ježíši. U jeho nohou seděl onen muž uzdravený a oblečený, Bylo na něm jasně znát, že má zdravý rozum. Nejvíce lidmi otřáslo vyprávění očitých svědků, jakým způsobem byl ten člověk uzdraven.
|
||
\v 37 Zmocnil se jich takový strach, že prosili Ježíše, aby jejich krajinu opustil. A tak vstoupil na loď a plavil se zpět.
|
||
\v 38 Muž, kterého Ježíš uzdravil, prosil, aby ho vzal s sebou. Ježíš odmítl a rozloučil se s ním se slovy:
|
||
\v 39 „Jdi domů a vypravuj, jak veliké věci s tebou Bůh učinil.“ Muž poslechl, odešel a všude vyprávěl, jaké dobrodiní mu Ježíš prokázal.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče
|
||
\p
|
||
\v 40 Na druhém břehu zatím čekal na Ježíšův návrat zástup lidí.
|
||
\v 41 Byl mezi nimi také představený synagogy Jairus. Padl Ježíšovi k nohám a prosil, aby šel k němu,
|
||
\v 42 že jeho jediná, dvanáctiletá dcerka umírá. Cestou se na Ježíše tlačili lidé ze všech stran.
|
||
\v 43 Byla tam i jedna žena, která již dvanáct let trpěla krvácením, a ačkoliv nechala u lékařů již celé své jmění, nikomu se nepodařilo ji uzdravit.
|
||
\v 44 Ta se zezadu dotkla třásní Ježíšova pláště a hned ucítila, že její nemoc přestala.
|
||
\v 45 Ježíš se zeptal: „Kdo se mne to dotkl?“ Nikdo se nepřiznával a Petr řekl: „Pane, vždyť je kolem tebe tolik lidí a ti se na tebe tlačí.“
|
||
\v 46 Ježíš na tom však trval: „Někdo se mne úmyslně dotkl, pocítil jsem, že ze mne vyšla síla.“
|
||
\v 47 Když žena viděla, že se to nedá tajit, přišla celá rozechvělá k Ježíši a padla na kolena. Přede všemi lidmi mu vyprávěla, proč se ho dotkla a že se v tom okamžiku uzdravila.
|
||
\v 48 Ježíš jí řekl: „Tvoje víra tě uzdravila. Jdi pokojně domů.“
|
||
\v 49 Zatímco Ježíš mluvil, přišel kdosi k Jairovi a sděloval mu: „Tvoje dcera zemřela, už Ježíše neobtěžuj.“
|
||
\v 50 Ježíš to slyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a tvoje dcerka bude zachráněna.“
|
||
\v 51 Když došli k Jairovu domu, vzal s sebou Ježíš dovnitř jen Petra, Jana, Jakuba a rodiče dívenky.
|
||
\v 52 Tam už nad ní všichni plakali a naříkali. Ježíš řekl: „Neplačte, vždyť neumřela, ale spí.“
|
||
\v 53 Hořce se mu vysmáli, protože věděli, že dívka skutečně zemřela. Ježíš všechny poslal ven,
|
||
\v 54 vzal ji za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“
|
||
\v 55 A ona hned začala dýchat a vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
|
||
\v 56 Rodičů se zmocnil úžas a radost. Ježíš jim však nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co se stalo.
|
||
\c 9
|
||
\s1 Ježíš vysílá dvanáct učedníků
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad všemi démony a nemocemi.
|
||
\v 2 Poslal je, aby uzdravovali a oznamovali, že Boží království je zde.
|
||
\v 3 Řekl jim: „Nic si s sebou na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani náhradní šaty.
|
||
\v 4 Kde vám poskytnou přístřeší, tam nějakou dobu zůstaňte a odtamtud vycházejte ke svým úkolům.
|
||
\v 5 Jestliže vás někde nepřijmou, nevnucujte se, odejděte a setřeste před nimi i prach se svých opánků, abyste je tak varovali před Božím hněvem.“
|
||
\v 6 Učedníci se vypravili na cestu a chodili od vesnice k vesnici. Všude kázali radostnou zvěst o spáse a uzdravovali.
|
||
\s1 Herodes zabíjí Jana Křtitele
|
||
\p
|
||
\v 7 Všechno, co Ježíš kázal a činil, se doneslo až k vladaři Galileje Herodovi. Nevěděl dobře, co si o tom má myslet. Někteří tvrdili, že to Jan Křtitel, kterého dal Herodes popravit, vstal z mrtvých.
|
||
\v 8 Jiní se domnívali, že se znovu ukázal prorok Elijáš, další usuzovali, že vstal z mrtvých některý ze starých proroků.
|
||
\v 9 Herodes říkal: „Jana Křtitele jsem přece dal popravit, kdo je tedy ten muž, o kterém slyším tak zvláštní věci?“ Proto si velice přál Ježíše poznat.
|
||
\s1 Ježíš sytí pět tisíců
|
||
\p
|
||
\v 10 Učedníci se vrátili k Ježíšovi a vypravovali mu o všem, co vykonali. Odebral se s nimi na odlehlé místo v okolí města Betsaidy.
|
||
\v 11 Jakmile se však lidé dozvěděli, kam šel, vypravili se za ním. Ježíš je neodmítl, ale znovu kázal o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
|
||
\v 12 Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: „Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou.“
|
||
\v 13-14 Ježíš jim řekl: „Tak jim dejte najíst vy.“ Podivili se: „My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili.“ Ježíš nato řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“
|
||
\v 15 Tak se stalo.
|
||
\v 16 Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem.
|
||
\v 17 Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.
|
||
\s1 Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš
|
||
\p
|
||
\v 18 Jednou se Ježíš odebral se svými učedníky na odlehlé místo k modlitbám. Otázal se jich: „Za koho mě vlastně lidé považují?“
|
||
\v 19 Odpověděli mu: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Elijáše, anebo za některého z dávných proroků, který vstal z mrtvých.“
|
||
\v 20 A tu jim Ježíš položil přímou otázku. „A za koho mě máte vy?“ Petr odpověděl: „Ty jsi ten Boží Syn, Mesiáš.“
|
||
\s1 Ježíš poprvé předpovídá svou smrt
|
||
\p
|
||
\v 21 Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, aby o tom zatím nehovořili.
|
||
\v 22 A dodal: „Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět. Starší, přední kněží a učitelé zákona ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.“
|
||
\v 23 Všem pak řekl: „Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne.
|
||
\v 24 Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost.
|
||
\v 25 Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost?
|
||
\v 26 Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů.
|
||
\v 27 Můžete se spolehnout, že někteří z vás nezemřou dříve, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi.“
|
||
\s1 Ježíš se proměňuje na hoře
|
||
\p
|
||
\v 28 Asi za týden po této rozmluvě vystoupil Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem na jednu horu, aby se tam modlil.
|
||
\v 29 Během modlitby se proměnil výraz Ježíšovy tváře a také jeho šat oslnivě zbělel.
|
||
\v 30-31 Pojednou se tam objevili dva muži nadzemského vzhledu – byl to Mojžíš a Elijáš. Hovořili s Ježíšem o událostech, které ho čekají v Jeruzalémě – o závěru jeho pozemského života a jeho odchodu k Otci.
|
||
\v 32 Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když procitli, uviděli Ježíše zářícího nebeským jasem a ty dva muže vedle něho.
|
||
\v 33 Když se pak proroci chtěli vzdálit, řekl Petr Ježíšovi: „Jak je nám tu dobře, Pane! Co kdybychom tu postavili tři přístřešky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi?“ Nevěděl dobře, co mluví.
|
||
\v 34 Ještě to ani nedořekl, když je zahalil oblak. To je naplnilo bázní.
|
||
\v 35 Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“
|
||
\v 36 Po tom všem zůstal na hoře Ježíš zase jen se svými učedníky. O tom, co zde učedníci prožili, zatím nikomu nevyprávěli.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem
|
||
\p
|
||
\v 37 Když příštího dne sestupovali z hory, vyšel jim naproti velký zástup lidí.
|
||
\v 38 Z davu začal na Ježíše volat jeden muž: „Pane, prosím tě, ujmi se mého syna. Mám jen jeho.
|
||
\v 39 Zmocňuje se ho démon, můj syn pak křičí, u úst má pěnu a je celý zkroucený. Ten záchvat trvá dlouho a nesnadno ho přechází, strašně ho to týrá.
|
||
\v 40 Prosil jsem tvoje učedníky, aby mi syna uzdravili, ale nepodařilo se jim to.“
|
||
\v 41 Ježíš na to řekl: „Vy ale napínáte moji trpělivost. Jak dlouho vám to bude ještě trvat než uvěříte? Přiveď sem svého syna!“
|
||
\v 42 Než však k němu chlapec došel, padl k zemi v novém záchvatu. Ježíš démona vyhnal, chlapce uzdravil a předal ho otci.
|
||
\v 43 Všichni byli tím jasným projevem Boží moci ohromeni.
|
||
\s1 Ježíš podruhé předpovídá svou smrt
|
||
\p Lidé se ještě obdivovali Ježíšovu skutku, ale on se obrátil na své učedníky:
|
||
\v 44 „Teď mne obdivují, ale uvidíte, co se mnou jednou provedou.“
|
||
\v 45 To ovšem učedníci tenkrát nechápali, ale neodvážili se ho zeptat.
|
||
\s1 Učedníci se přou, kdo z nich je větší
|
||
\p
|
||
\v 46 Jednou se učedníci začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější.
|
||
\v 47 Ježíš to postřehl, postavil před ně dítě a
|
||
\v 48 řekl: „Podle toho, jak se chováte k nejmenším, se dá usoudit, jaký vztah máte ke mně, a tak ukazujete svůj postoj k Bohu, který mne poslal. Ten nejpokornější mezi vámi je v Božích očích největší.“
|
||
\s1 Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu
|
||
\p
|
||
\v 49 Ještě se ozval Jan: „Pane, viděli jsme člověka, který ve tvém jménu vyháněl démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože s námi nechodí.“
|
||
\v 50 Ježíš odpověděl: „Jen ho nechte, kdo není proti nám, je s námi.“
|
||
\s1 Ježíš učí o ceně následování
|
||
\p
|
||
\v 51 Přiblížil se čas, kdy měl Ježíš zemřít, a tak nastoupit cestu vzhůru k Bohu. Uvědomil si, že proto musí do Jeruzaléma.
|
||
\v 52 Na cestě přes samařské území poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici.
|
||
\v 53 Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše.
|
||
\v 54 Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“
|
||
\v 55 Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci.
|
||
\v 56 Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“ Šli tedy do jiné vesnice.
|
||
\v 57 Cestou mu řekl jeden muž: „Pane, jsem připraven tě kamkoliv následovat.“
|
||
\v 58 Ježíš ho však upozornil: „Lišky mají své nory, ptáci hnízda, ale já často nevím, kam se večer uložím.“
|
||
\v 59 Jiného muže vyzval: „Pojď se mnou!“ Ale on váhal a vymlouval se: „Dovol mi nejprve pochovat mého otce.“
|
||
\v 60 Ježíš řekl: „Poslední službu mrtvým může vykonat kdokoliv, ale ty neotálej a kaž o Božím království, o záchraně člověka pro věčnost.“
|
||
\v 61 A ještě jiný řekl Ježíši: „Chci jít s tebou, ale dovol, abych se nejprve doma pořádně rozloučil.“
|
||
\v 62 Ježíš mu řekl: „Chce-li oráč vyorat rovnou brázdu, nemůže se ohlížet nazpátek. Kdo není ochoten jít hned, není způsobilý pro Boží království.“
|
||
\c 10
|
||
\s1 Ježíš vysílá sedmdesát učedníků
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš vybral ještě jiných sedmdesát svých následovníků a poslal je ve dvojicích napřed do míst, která chtěl později sám navštívit.
|
||
\v 2 Řekl jim: „Úroda je bohatá, ale ženců je málo. Proste Boha, ať pošle dělníky na svoji sklizeň.
|
||
\v 3 Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky.
|
||
\v 4 Neberte s sebou žádnou peněženku, ani mošnu, ani náhradní obuv. Nemarněte čas zbytečným povídáním.
|
||
\v 5 Do kteréhokoliv domu vejdete, pozdravte je přáním pokoje.
|
||
\v 6 Přijmou-li vás přátelsky, usídlí se skutečně v tom domě pokoj, který jste jim přáli. Odmítnou-li vás, vám pokoj zůstane, a oni ho budou postrádat.
|
||
\v 7-8 Tam, kde vás přijmou, zůstaňte potřebnou dobu a nerozpakujte se přijmout jejich pohostinnost, protože dělník má právo na svou mzdu.
|
||
\v 9 V tom místě uzdravujte nemocné a hlásejte, že docela nablízku je Boží moc a milosrdenství, že Kristus je zde.
|
||
\v 10 Tam, kde vás nepřijmou, vyjděte do ulic a řekněte:
|
||
\v 11 ‚Nechceme od vás nic, i ten váš prach setřásáme ze svých nohou. Vezměte však na vědomí, že i k vám přichází Kristus, a protože ho odmítáte, čeká vás Boží soud.
|
||
\v 12 Budete na tom hůř než lidé ze Sodomy, kteří neměli takovou příležitost jako vy.‘ “
|
||
\v 13 Pak Ježíš začal hovořit o galilejských městech, kde mu tak mnozí neuvěřili: „Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido!
|
||
\v 14 Kdyby se v pohanských městech Týru a Sidónu děly takové zázraky jako u vás, dávno by činili pokání ze všeho zlého, kterého se kdy dopustili. A tak Týru a Sidónu bude v den posledního soudu snesitelněji než vám.
|
||
\v 15 Poroste až do nebe tvá pýcha, Kafarnaum? Tvůj pád bude veliký!“
|
||
\v 16 Potom učedníkům ještě dodal: „Kdo vám bude naslouchat, naslouchá mně, kdo vámi pohrdne, pohrdá i mnou. A kdo mne odmítne, odmítne toho, který mne poslal – samého Boha!“
|
||
\s1 Návrat sedmdesáti učedníků
|
||
\p
|
||
\v 17 Později se těch sedmdesát učedníků vrátilo s radostnými zprávami: „Pane, dařilo se nám vyhnat i démony, když jsme vyslovili tvé jméno.“
|
||
\v 18 Ježíš řekl: „Mám před očima satanovu konečnou porážku.
|
||
\v 19 Už teď vám dávám moc zašlapávat síly tohoto nepřítele, jako když člověk hubí jedovaté hady a štíry. Nebojte se jich, neuškodí vám.
|
||
\v 20 Z toho se však neradujte, že se vám mocnosti zla podrobují, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“
|
||
\v 21 Boží Duch naplnil Ježíše v té chvíli velkou radostí, takže se modlil: „Děkuji ti, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl před učenými a rozumáři tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí.
|
||
\v 22 Všechno jsi mi svěřil; jen ty víš, kdo jsem já, a já vím, kdo jsi ty. Nikdo není schopen tě pochopit, pokud mu to neobjasním.“
|
||
\v 23 Pak se obrátil na své učedníky a řekl jim: „Radujte se, že to všechno smíte vidět na vlastní oči.
|
||
\v 24 Mnozí proroci a králové si přáli vidět a slyšet, co vy teď spoluprožíváte, ale nebylo jim to dáno.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu
|
||
\p
|
||
\v 25 Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?“
|
||
\v 26 Ježíš mu odpověděl otázkou: „Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?“
|
||
\v 27 Muž na to uvedl slova ze zákona: „Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe.“
|
||
\v 28 „Správně,“ řekl Ježíš, „řiď se podle toho a přijdeš do nebe.“
|
||
\v 29 Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal. „Ale kdo je můj bližní?“
|
||
\v 30 Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: „Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet.
|
||
\v 31 Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu.
|
||
\v 32 I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc.
|
||
\v 33 Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto.
|
||
\v 34 Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval.
|
||
\v 35 Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.‘ “
|
||
\v 36 „Co myslíš,“ zeptal se Ježíš, „který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?“
|
||
\v 37 Učitel zákona odpověděl: „Ten, který mu pomohl.“ Ježíš na to řekl: „Jdi a jednej také tak.“
|
||
\s1 Ježíš navštěvuje Marii a Martu
|
||
\p
|
||
\v 38 Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta.
|
||
\v 39 Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům.
|
||
\v 40 Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: „Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!“
|
||
\v 41 Ježíš jí odpověděl: „Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí.
|
||
\v 42 Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme.“
|
||
\c 11
|
||
\s1 Ježíš hovoří s učedníky o modlitbě
|
||
\p
|
||
\v 1 Jednou se Ježíš opět modlil o samotě. Když skončil, požádal ho jeden z učedníků: „Pane, nauč nás, jak se máme modlit. Jan Křtitel tomu své učedníky také učil.“
|
||
\v 2 Ježíš mu vyhověl:
|
||
\q1 „Když se modlíte, říkejte:
|
||
\q1 Náš nebeský Otče,
|
||
\q1 vzdáváme čest tvému svatému jménu.
|
||
\q1 Ujmi se vlády,
|
||
\q1 ať se děje všechno podle tvé vůle
|
||
\q1 jak v nebi, tak i na zemi.
|
||
\q1
|
||
\v 3 Dej nám chléb i dnes
|
||
\q1
|
||
\v 4 a odpusť nám naše provinění,
|
||
\q2 tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ubližují.
|
||
\q1 Chraň nás před pokušením
|
||
\q1 a vysvoboď nás z moci zlého.
|
||
\q1 Amen.“
|
||
\p
|
||
\v 5 Dále řekl svým učedníkům: „Představte si, že někdo z vás má přítele a o půlnoci u něj zaklepe se žádostí: ‚Prosím tě, půjč mi tři chleby,
|
||
\v 6 dostal jsem nenadálou návštěvu a nemám jí co podat k jídlu.‘
|
||
\v 7 Přítel neotevře a nevlídně odpoví: ‚Dej mi pokoj! Nevidíš, že je zamčeno, všichni jsme v posteli a děti spí? Teď ti přece nebudu něco dávat!‘
|
||
\v 8 Napřed odmítá, ale nakonec určitě vyhoví, když se žádající nenechá odradit, ale buší a vytrvale prosí.
|
||
\v 9 Podobně je tomu i s modlitbami. Proste vytrvale, a bude vám dáno, hledejte bez přestání, a naleznete, tlucte znovu a znovu, a bude vám otevřeno.
|
||
\v 10 Protože, kdo prosí, obdrží; kdo hledá, nalezne; kdo klepe, bude mu otevřeno.
|
||
\v 11 Je snad mezi vámi takový otec, který by dal svému synovi kámen, kdyby prosil o chléb, nebo by mu dal hada, kdyby prosil o rybu,
|
||
\v 12 či snad jedovatého štíra místo vajec?
|
||
\v 13 Vy, hříšní lidé, nikdy nedáte dětem, co by jim uškodilo. Tím spíše váš nebeský Otec vyslyší vaše vytrvalé modlitby. Usměrní vaše přání a dá to, co vám skutečně prospívá.“
|
||
\s1 Ježíš odpovídá na obvinění nepřátel
|
||
\p
|
||
\v 14 Jednou Ježíš vysvobodil člověka ze zajetí němoty. Když lidé slyšeli, že němý mluví, divili se.
|
||
\v 15 Někteří však říkali: „To máte tak: Zlí duchové ho poslouchají, protože mu kníže démonů propůjčil moc.“
|
||
\v 16 Jiní ho chtěli vyzkoušet a žádali ho, aby nějak prokázal svoje spojení s Bohem.
|
||
\v 17 Ježíš však věděl, oč jim jde, a proto řekl: „Stát, v němž zuří občanská válka, je v nebezpečí zániku, a jsou-li v rodině neustálé hádky, nemá daleko k rozpadu.
|
||
\v 18 Podle vás tedy bojuje satan sám proti sobě.
|
||
\v 19 Říkáte, že vyháním démony mocí satana. Ale co vaši léčitelé? Jakou mocí oni přemáhají nemoci? Na nich si ověřte, jak mne nesmyslně obviňujete.
|
||
\v 20 Jestliže však skrze mne pracuje Boží ruka, buďte si jisti, že k vám už přišlo Boží království.
|
||
\v 21 Střeží-li nějaký statný, dobře ozbrojený muž svůj majetek, nemůže se mu nic stát,
|
||
\v 22 ledaže by přišel někdo silnější, odzbrojil ho a majetku se zmocnil.
|
||
\v 23 Kdo není se mnou, je proti mně. Kdo mi nepomáhá, maří moji práci.
|
||
\v 24 Když se člověk rozhodne skončit se špatným životem, opouští ho vlastně duch nečistoty. Ten hledá jiný předmět svého zájmu. Když se mu to nedaří, vrací se k člověku, kterého musel opustit.
|
||
\v 25 Vidí-li, že dům – srdce toho člověka – je sice čistý, vyzdobený, ale prázdný,
|
||
\v 26 pozve si sedm jiných společníků, horších než je sám, a usídlí se tam. S takovým člověkem je to pak horší než na začátku.“
|
||
\v 27 Když domluvil, jedna žena zvolala: „Šťastná ta žena, která tě porodila a odkojila.“
|
||
\v 28 Ježíš na to řekl: „Šťastnější jsou ti, kteří slyší Boží slovo a žijí podle něho.“
|
||
\s1 Ježíš varuje před nevěrou
|
||
\p
|
||
\v 29 Lidé se scházeli u Ježíše a on k nim začal mluvit: „Jak jsou dnešní lidé zaslepení! Domáhají se na Bohu nějakého důkazu, ale nedostanou ho.
|
||
\v 30 Ninivští neviděli od Jonáše žádné zázraky, ale uvěřili, že jeho ústy mluví Bůh. Tak i já mám být pro vás dostatečným důkazem.
|
||
\v 31 Královna ze Sáby neváhala podniknout dalekou cestu, aby poznala Šalomounovu moudrost. A proto ona bude jednou soudit tuto generaci pro lhostejnost, se kterou se staví k moudrosti, jež převyšuje moudrost Šalomounovu.
|
||
\v 32 A tak v den posledního soudu obyvatele Ninive obviní lidi dnešní doby, protože oni tenkrát litovali svých zlých činů, když jim Jonáš kázal, a tady je přece kdosi větší, než byl Jonáš.
|
||
\s1 Ježíš hovoří o šíření světla
|
||
\p
|
||
\v 33 Žádný nerozsvítí lampu proto, aby ji strčil do kouta anebo pod kbelík, ale postaví ji tak, aby všem, kdo chtějí vejít, svítila.
|
||
\v 34 Světlo vstupuje do člověka okem. Je-li oko zdravé a čisté, pronikne světlo do celé bytosti; je-li zalepené špínou, je celý člověk ve tmě.
|
||
\v 35 Dej tedy pozor, aby to světlo, které jsi už obdržel, nebylo zastíněno.
|
||
\v 36 Budeš-li naplněn vnitřním světlem a nebude-li v tobě žádného tmavého koutu, pak celý tvůj život bude svítit, jako bys stál v plné záři lampy.“
|
||
\s1 Ježíš kritizuje náboženské vůdce
|
||
\p
|
||
\v 37-38 Když Ježíš domluvil, pozval ho jeden farizej k sobě na oběd. Ježíš přišel a posadil se za stůl. Vynechal obřadné omytí rukou a to nemile překvapilo hostitele.
|
||
\v 39 Ježíš mu řekl: „Vy, farizejové, omýváte nádobí jen zvenku a vnitřku si nehledíte. A právě tak přes všechno obřadné mytí je vaše nitro plné hrabivosti a špatnosti.
|
||
\v 40 Vy zaslepenci! Bohu Stvořiteli patříme se vším, co jsme i co máme.
|
||
\v 41 Chudým dejte všechno, co máte v mísách, a pak i na vás bude všechno čisté.
|
||
\v 42 Běda vám, farizejové! Pečlivě odvádíte desátý díl ze všeho, i z máty, heřmánku a každého koření, ale nejednáte spravedlivě a podle lásky k Bohu. Je pěkné, že odvádíte desátky, ale to hlavní byste neměli zanedbávat.
|
||
\v 43 Běda vám, farizejové! Vyhledáváte čestná místa v synagogách a vyžadujete, aby vás lidé na ulicích uctivě zdravili.
|
||
\v 44 Jste jako místo, kde je tajně zakopaná mrtvola. Lidé tam klidně chodí a nevědí, jak nakažlivá hniloba se tam skrývá.“
|
||
\v 45 Ozval se jeden z učitelů zákona: „Mistře, to, co tu říkáš, uráží i nás.“
|
||
\v 46 Ježíš odpověděl: „Však ani s vámi zákoníky to není lepší. Nakládáte lidem víc, než mohou unést, ale sami s tím nehnete ani prstem.
|
||
\v 47-49 Běda vám! Stavíte sice pomníky prorokům, které zabili vaši otcové, ale od svých předků se nijak nelišíte. Bůh ve své prozřetelnosti věděl, že budete pronásledovat a zabíjet jeho proroky a posly.
|
||
\v 50-51 Na hlavu této generace padne vina za prolitou krev všech Božích mužů od Ábela až po posledního mučedníka pro Boží věc. Říkám vám, že vaše generace na sebe svolá trest.
|
||
\v 52 Běda vám, učitelům zákona! Skryli jste klíč, kterým lze otevřít dveře pravého poznání. Sami jste nevešli a překážíte těm, kdo by vejít chtěli.“
|
||
\v 53 Když domluvil, začali na něj farizejové a učitelé zákona zle dotírat a kladli mu záludné otázky,
|
||
\v 54 aby ho pro nějaký výrok mohli obžalovat.
|
||
\c 12
|
||
\s1 Ježíš varuje před pokrytectvím
|
||
\p
|
||
\v 1 Mezitím se shromáždily tisíce lidí. Bylo jich tolik, že se málem ušlapali. Ježíš však nejprve promluvil ke svým učedníkům: „Varujte se pokrytectví farizejů. Je jako kvas, který snadno pronikne těsto.
|
||
\v 2 Nic se nedá navždy zatajit.
|
||
\v 3 Všechno, co jste si řekli za tmy, bude jednou řečeno na denním světle. A co jste si šeptali za zavřenými dveřmi, bude voláno ze střech.
|
||
\v 4 Jako přátelům vám radím: nebojte se těch, kteří mohou zabít jen tělo, ale víc vám udělat nemohou.
|
||
\v 5 Jen toho se bojte, kdo má moc ukončit nejen časný život, ale rozhodnout i o vaší věčnosti: Boha mějte v úctě!
|
||
\v 6 Jakou cenu má vrabec na vašem trhu? Pár haléřů. Vidíte, a ani na jednoho z nich Bůh nezapomene. Jak by tedy mohl zapomenout na vás?
|
||
\v 7 On ví i to, kolik máte vlasů na hlavě. Proto se nebojte, vás si Bůh váží daleko víc než mnoha vrabců dohromady.
|
||
\v 8 Říkám vám, kdo se ke mně hlásí před lidmi, toho jako Syn člověka zastoupím na posledním soudu.
|
||
\v 9 Kdo mě však před lidmi zapře, k tomu se hlásit nebudu.
|
||
\v 10 Kdo urazí Syna člověka, tomu může být odpuštěno. Ale kdo uráží Ducha svatého, který působí skrze mne, tomu odpuštěno nebude.
|
||
\v 11 Až vás budou vyslýchat před úřady a soudy, nestarejte se, co a jak byste měli mluvit,
|
||
\v 12 protože Duch svatý vám to v té chvíli vnukne.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o bohatém bláznovi
|
||
\p
|
||
\v 13 Jeden ze zástupu ho požádal: „Pane, řekni mému bratrovi, ať se se mnou spravedlivě rozdělí o dědictví.“
|
||
\v 14 Ježíš mu odpověděl: „Nejsem tu na to, abych rozsuzoval vaše spory.“
|
||
\v 15 Všem potom řekl: „Varujte se chamtivosti. Vždyť smysl života není v tom, aby člověk hromadil.“
|
||
\v 16-17 A pověděl jim k tomu příběh: „Když jeden člověk sklidil z polí velkou úrodu, přemýšlel, kam ji uložit.
|
||
\v 18-19 Rozhodl se, že dá zbořit staré stodoly a postaví prostornější, kam si všechno uskladní. Těšil se, že bude mít na léta po starosti a v klidu a pohodě si bude všeho užívat.
|
||
\v 20 Ale promluvil k němu Bůh: ‚Blázne, dnes v noci zemřeš, a komu připadne, co sis nahromadil?‘ “
|
||
\v 21 Ježíš uzavřel: „Tak se stane každému, kdo hromadí majetek a nestará se o to, co má věčnou hodnotu v Božích očích.“
|
||
\s1 Ježíš varuje před přílišnou starostlivostí
|
||
\p
|
||
\v 22 Pak ještě řekl svým učedníkům: „Týká se to i Vás: Nedělejte si starosti, co budete jíst, pít a jaké šaty si pořídíte.
|
||
\v 23 Život je víc než pokrm a nápoj a tělo je důležitější než šaty.
|
||
\v 24 Podívejte se na havrany! Nesejí, nežnou, nemají spíže ani stodoly a Bůh je živí. Pro něho máte větší cenu než ptáci!
|
||
\v 25-26 Kdyby se někdo z vás sebevíc snažil, může povyrůst třeba jen o jediný centimetr? Když ani taková maličkost není ve vaší moci, proč se trápíte starostmi o to ostatní?
|
||
\v 27 Podívejte se, jak rostou květiny na louce. Nepředou, netkají, a přece ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak skvostně oblečen jako kterákoliv z nich.
|
||
\v 28 Když tedy Bůh tak pěkně odívá rostlinu, která jeden den kvete a druhý den uvadá, jak by se tím spíše nepostaral o vás, vy malověrní.
|
||
\v 29 A tak se tolik nepachtěte po tom, co byste jedli nebo pili, a netrapte se tím.
|
||
\v 30 To bývá hlavní zájem lidí, kteří Boha neznají. Váš Otec ví, že i ty věci potřebujete.
|
||
\v 31 Hledejte především Boží království a on vás opatří vším, co k životu potřebujete.
|
||
\v 32 Nebojte se, ač je vás jen malá hrstka; jste občany Božího království.
|
||
\v 33 Nelpěte na tom, co máte, ale dávejte to do služby a rozdávejte potřebným. To je to nejlepší, co můžete s pomíjivým majetkem udělat. Promění se v nevyčerpatelný poklad u Boha, kde ho žádný zloděj nemůže ukrást a mol rozežrat.
|
||
\v 34 Člověk totiž přilne k tomu, na čem mu opravdu záleží.
|
||
\v 35 Buďte připraveni a udržujte své lampy rozsvícené.
|
||
\s1 Ježíš nabádá k přípravě na jeho příchod
|
||
\p
|
||
\v 36 Buďte jako sluhové, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli na první zaklepání.
|
||
\v 37 Pochválí ty, kteří budou při jeho příchodu vzhůru. Dokonce je posadí za stůl, sám si vezme zástěru a bude je obsluhovat.
|
||
\v 38 Dobře bude těm, které jejich pán najde bdělé, i kdyby přišel o půlnoci nebo až k ránu.
|
||
\v 39 Je přece jasné: Kdyby hospodář věděl, v kterou dobu přijde zloděj, jistě by se na něj přichystal.
|
||
\v 40 Proto buďte připravení vždycky, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kdy se toho nenadějete.“
|
||
\v 41 Petr se zeptal: „Pane, to, co říkáš, platí jenom nám, anebo všem lidem?“
|
||
\v 42 Ježíš odpověděl: „Vy máte být jako dobrý správce, kterému pán dal na starost ostatní pracovníky, aby jim pravidelně rozděloval pokrm.
|
||
\v 43 Pán bude spokojen s takovým správcem, kterého zastihne, že to tak poctivě dělá.
|
||
\v 44 Takovému pak svěří do správy celý svůj majetek.
|
||
\v 45 Ale běda tomu správci, který by si říkal: ‚Můj pán se hned tak nevrátí‘ a začal by špatně nakládat s těmi, kdo by mu byli svěřeni, a sám by hodoval a opíjel se.
|
||
\v 46 Když jeho pán nenadále přijde, potrestá ho a vyhodí.
|
||
\v 47-48 Kdo zná vůli svého pána, ale neřídí se podle ní, bude tvrdě potrestán; kdo ji nezná a udělá něco, co zasluhuje trestu, nedopadne tak zle. Od toho, komu bylo mnoho svěřeno, bude mnoho očekáváno, a kdo dostal jasné pokyny, od toho bude mnoho vyžadováno.
|
||
\s1 Ježíš upozorňuje na budoucí rozdělení lidí
|
||
\p
|
||
\v 49 Zvěst o spáse, kterou jsem přinesl na zem, se bude šířit jako oheň; a jak si přeji, aby už vzplál!
|
||
\v 50 Předtím ovšem musím projít křtem utrpení. Jak je mi úzko, než se dokoná.
|
||
\v 51 Myslíte si, že jsem přišel, aby zůstalo všechno při starém? S tím nepočítejte! Zvěst o mně každého zneklidní a dokonce postaví i lidi proti sobě navzájem.
|
||
\v 52 I leckterá rodina se rozdělí do dvou táborů:
|
||
\v 53 otec se postaví proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři, dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
|
||
\v 54 Pak Ježíš řekl zástupům: „Když vidíte, že se od západu zatahuje, čekáte déšť a míváte pravdu.
|
||
\v 55 Když vane jižní vítr, očekáváte horko a bývá horko.
|
||
\v 56 Chytráci! Úkazy na nebi i na zemi posuzujete a umíte z nich vyvodit závěry. Jak to, že nedovedete posoudit znamení této doby?
|
||
\v 57 Jestliže je tu chvíle rozhodnutí, proč otálíte dát věci do pořádku?
|
||
\v 58 Je to tak, jako když tě věřitel už vede k soudu. Snažíš se s ním ještě cestou vyrovnat. Jinak tě předá soudu a skončíš ve vězení.
|
||
\v 59 Odtamtud se nedostaneš dříve, dokud svůj dluh do posledního haléře nezaplatíš.“
|
||
\c 13
|
||
\s1 Ježíš vyzývá k pokání
|
||
\p
|
||
\v 1 V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali.
|
||
\v 2 Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje?
|
||
\v 3 Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů.
|
||
\v 4 Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě.
|
||
\v 5 Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“
|
||
\v 6 Ježíš pak vyprávěl toto podobenství. „Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně.
|
||
\v 7 Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.‘
|
||
\v 8 Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit.
|
||
\v 9 Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.‘ “
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje chromou ženu
|
||
\p
|
||
\v 10 Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze.
|
||
\v 11 Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit.
|
||
\v 12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: „Ženo, tvé trápení končí.“ Dotkl se jí
|
||
\v 13 a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu.
|
||
\v 14 Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: „Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid.“
|
||
\v 15 Ježíš na to řekl: „Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu?
|
||
\v 16 A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?“
|
||
\v 17 Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.
|
||
\s1 Ježíš učí o Božím království
|
||
\p
|
||
\v 18 Ježíš řekl: „K čemu mám přirovnat Boží království?
|
||
\v 19 Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci.
|
||
\v 20-21 Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo.“
|
||
\s1 Ježíš učí o věčném království
|
||
\p
|
||
\v 22 Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal.
|
||
\v 23 Kdosi se ho zeptal: „Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?“
|
||
\v 24 Ježíš odpověděl: „Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít.
|
||
\v 25 Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!‘ Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.‘
|
||
\v 26 A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,‘ ani to vám nepomůže.
|
||
\v 27 Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.‘
|
||
\v 28 Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti.
|
||
\v 29 Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa.
|
||
\v 30 Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními.“
|
||
\s1 Ježíšův zármutek nad Jeruzalémem
|
||
\p
|
||
\v 31 Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít.“
|
||
\v 32 On jim řekl: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu.
|
||
\v 33 Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam.
|
||
\v 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste.
|
||
\v 35 I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.‘ “
|
||
\c 14
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje nemocného vodnatelností
|
||
\p
|
||
\v 1 Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona.
|
||
\v 2 V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností.
|
||
\v 3 Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“
|
||
\v 4 To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.
|
||
\v 5 Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“
|
||
\v 6 A zase nevěděli, co na to odpovědět.
|
||
\s1 Ježíš hovoří o povyšování se
|
||
\p
|
||
\v 7 Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim:
|
||
\v 8-10 „Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘ To ti bude v očích druhých ke cti.
|
||
\v 11 Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“
|
||
\v 12 A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni.
|
||
\v 13 Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé.
|
||
\v 14 Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o velké hostině
|
||
\p
|
||
\v 15 Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“
|
||
\v 16 Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí.
|
||
\v 17 Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘
|
||
\v 18 Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘
|
||
\v 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘
|
||
\v 20 Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘
|
||
\v 21 Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
|
||
\v 22 Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘
|
||
\v 23 Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali.
|
||
\v 24 Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘ “
|
||
\s1 Ježíš říká, co znamená být jeho učedníkem
|
||
\p
|
||
\v 25 Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl:
|
||
\v 26 „Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem.
|
||
\v 27 Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem.
|
||
\v 28 Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil.
|
||
\v 29 Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou:
|
||
\v 30 ‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘
|
||
\v 31 A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům?
|
||
\v 32 Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne?
|
||
\v 33 A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.
|
||
\v 34 Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě?
|
||
\v 35 Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
|
||
\c 15
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o ztracené ovci
|
||
\p
|
||
\v 1 Za Ježíšem přicházeli výběrčí daní a jiní lidé se stejně špatnou pověstí, aby si ho poslechli.
|
||
\v 2 Farizejové a učitelé zákona se nad tím pohoršovali a říkali: „S takovou sebrankou se přátelí a sedá s nimi za jedním stolem!“
|
||
\v 3 Ježíš na to odpověděl podobenstvím:
|
||
\v 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jedna z nich by se mu zaběhla, nepokusil by se ji nalézt? Těch devadesát devět ponechá na pastvě a půjde za tou ztracenou tak dlouho, dokud ji nenalezne.
|
||
\v 5 Když ji najde, vezme ji na ramena
|
||
\v 6 a s radostí ji ponese domů. Svolá své přátele a sousedy a vybídne je: ‚Radujte se se mnou, našel jsem svou ztracenou ovečku.‘
|
||
\v 7 Říkám vám, že v nebi je daleko větší radost nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů, než nad devadesáti devíti takovými, kteří si myslí, že pokání nepotřebují.
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o ztracené minci
|
||
\p
|
||
\v 8 Nebo si představte ženu, která má deset stříbrných mincí a jedna se jí doma někam zakutálí. Nerozsvítí světlo, nevymete kouty a nebude hledat tak dlouho, až peníz najde?
|
||
\v 9 Určitě pak svolá přítelkyně a sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, našla jsem svůj ztracený peníz.‘
|
||
\v 10 Říkám vám: Zrovna takovou radost mají v nebi andělé nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o ztraceném synu
|
||
\p
|
||
\v 11 Ježíš dále vyprávěl: „Jeden muž měl dva syny.
|
||
\v 12 Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.‘ A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny.
|
||
\v 13 Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl.
|
||
\v 14 A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst.
|
||
\v 15 Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.
|
||
\v 16 Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal.
|
||
\v 17 A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady.
|
||
\v 18 Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě
|
||
\v 19 a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.‘
|
||
\v 20 A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.
|
||
\v 21 ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.‘
|
||
\v 22 Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho!
|
||
\v 23 Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna.
|
||
\v 24 Vždyť je to, jako by umřel, a zase oživl. Byl ztracen, a je nalezen.‘ A tak oslavovali jeho návrat.
|
||
\v 25 Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny.
|
||
\v 26 Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje.
|
||
\v 27 Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.‘
|
||
\v 28 Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu.
|
||
\v 29 Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
|
||
\v 30 A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.‘
|
||
\v 31 ‚Hochu,‘ řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.
|
||
\v 32 Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.‘ “
|
||
\c 16
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o přísném správci
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš vyprávěl svým učedníkům: „Jeden boháč měl správce a ten byl obviněn ze zpronevěry.
|
||
\v 2 Pán si ho dal zavolat a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Předlož mi všechny účty, a jestli jsi mě podváděl, dám ti výpověď.‘
|
||
\v 3 Správce přemýšlel: ‚Co teď? Krumpáčem se neuživím, žebrat se stydím.
|
||
\v 4 Mám nápad, jak si získat přátele; snad mi pak nabídnou slušné místo, až budu propuštěn!‘
|
||
\v 5 Dal si zavolat dva dlužníky svého pána, ale s každým mluvil zvlášť. Zeptal se prvního: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ Muž odpověděl: ‚Sto džbánů olivového oleje.‘
|
||
\v 6 Správce řekl: ‚Tady máš svůj dlužní úpis, sedni si a napiš nový na padesát.‘
|
||
\v 7 Zeptal se pak toho druhého: ‚Co dlužíš mému pánovi?‘ On odpověděl: ‚Sto pytlů pšenice.‘ I řekl mu správce: ‚Vezmi si dlužní úpis a napiš jiný na osmdesát.‘
|
||
\v 8 Pán nakonec vychytralého správce pochválil, že si uměl v nouzi poradit. Nutno přiznat, že lidé, kterým jde o hmotný zisk, bývají ve svých záležitostech prozíravější než věřící,
|
||
\v 9 když jde o zajištění věčného života. Říkám vám: Na penězích lpí hodně špíny a jednou úplně ztratí hodnotu. Jestliže však jimi někomu pomůžete, proměníte je na lásku, se kterou se sejdete na věčnosti.“
|
||
\v 10 Ježíš pokračoval: „Kdo je spolehlivý v drobnostech, je spolehlivý i v podstatných věcech. A ten, kdo je nečestný v maličkostech, selhává i ve věcech závažných.
|
||
\v 11-12 Jste-li nepoctiví v záležitostech tohoto života, kdo může důvěřovat vaší víře v Boha? Neumíte-li správně zacházet s mizernými penězi, jak vám může Bůh svěřit věčné bohatství?
|
||
\v 13 Žádný nemůže sloužit dvěma pánům. Vždycky bude jednoho nenávidět a druhého milovat. Jednomu dá přednost a druhým bude pohrdat. Nemůžete tedy sloužit Bohu a zároveň otročit majetku.“
|
||
\v 14 Slyšeli to farizejové, kteří byli chtiví peněz a vysmáli se mu.
|
||
\v 15 On jim však řekl: „Chcete dělat dobrý dojem na lidi svou zbožností, ale Bůh do vás vidí. Vnějším úspěchem, kterému se obdivují lidé, Bůh pohrdá.
|
||
\v 16 Období zákona a proroků skončilo Janem Křtitelem. Teď slyšíte radostnou zprávu, že přišlo Boží království a kdekdo si dělá nárok na vstup do něho.
|
||
\v 17 Ale nepleťte se, spíše pomine nebe a země, než by jediný z požadavků Božího zákona ztratil svou platnost.
|
||
\v 18 Například, kdo se rozvádí se svou ženou a bere si jinou, proviňuje se proti přikázání ‚nezcizoložíš‘; a kdo se žení s rozvedenou, také cizoloží.
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o boháči a žebrákovi
|
||
\p
|
||
\v 19 Byl jednou jeden bohatý muž, který se nákladně oblékal a každý den u něj bylo veselo a bohatě prostřeno.
|
||
\v 20 U vrat jeho domu sedával žebrák Lazar. Jeho tělo bylo samý vřed.
|
||
\v 21 Aby utišil hlad, čekával na zbytky ze stolu toho boháče. Psi přibíhali a olizovali mu rány.
|
||
\v 22 Lazar zemřel a andělé ho přenesli k Abrahamovi. Krátce nato zemřel i boháč a pohřbili ho.
|
||
\v 23 V ohnivých mukách pozdvihl oči a uviděl v dálce Abrahama s Lazarem
|
||
\v 24 a prosil: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať namočí alespoň špičku prstu ve vodě a svlaží mi rty, hrozně tu v tom žáru trpím.‘
|
||
\v 25 Abraham však řekl: ‚Vzpomeň si, jak se ti vedlo na zemi. Tobě se vždycky dařilo dobře, ale na Lazara zbylo jen to nejhorší. Nyní se má dobře on, a ty trpíš.
|
||
\v 26 Kromě toho je mezi námi taková propast, že ji nikdo nemůže překonat, i kdyby se snažil.‘
|
||
\v 27 Boháč se ještě přimlouval: ‚Otče Abrahame, pošli ho tedy do mého rodného domu.
|
||
\v 28 Mám pět bratrů, ať je někdo varuje, aby nedopadli jako já.‘
|
||
\v 29 Abraham odpověděl: ‚Mají přece Bibli, ať se podle ní řídí.‘
|
||
\v 30 Boháč však odporoval: ‚Kdepak, otče Abrahame, Písmo na ně nestačí, ale kdyby tak někdo vstal z mrtvých, to by na všechno hleděli jinak.‘
|
||
\v 31 Abraham odpověděl: ‚Když nedají na Mojžíšův zákon a proroky, neuvěří nikomu, i kdyby vstal z mrtvých.‘ “
|
||
\c 17
|
||
\s1 Ježíš hovoří o odpuštění a víře
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá.
|
||
\v 2 Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších.
|
||
\v 3 Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu.
|
||
\v 4 A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“
|
||
\v 5 Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“
|
||
\v 6 On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ stalo by se to.
|
||
\v 7-8 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval
|
||
\v 9 a děkoval mu za vyplněný úkol?
|
||
\v 10 Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘ “
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje malomocného
|
||
\p
|
||
\v 11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje.
|
||
\v 12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál
|
||
\v 13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“
|
||
\v 14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“ Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni.
|
||
\v 15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha.
|
||
\v 16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan.
|
||
\v 17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních?
|
||
\v 18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“
|
||
\v 19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
|
||
\s1 Ježíš učí o přicházejícím Božím království
|
||
\p
|
||
\v 20 Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě,
|
||
\v 21 abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“
|
||
\v 22 Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned.
|
||
\v 23 Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘ nebo ‚je tady!‘ Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte.
|
||
\v 24 Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat.
|
||
\v 25 Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne.
|
||
\v 26 V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho.
|
||
\v 27 I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu.
|
||
\v 28 Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli
|
||
\v 29 až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni.
|
||
\v 30 Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod.
|
||
\v 31 Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů.
|
||
\v 32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život.
|
||
\v 33 Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn.
|
||
\v 34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán.
|
||
\v 35 Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána.
|
||
\v 36 Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“
|
||
\v 37 Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“ Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“
|
||
\c 18
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o neodbytné vdově
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
|
||
\v 2 „V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
|
||
\v 3 Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
|
||
\v 4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
|
||
\v 5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
|
||
\v 6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
|
||
\v 7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
|
||
\v 8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o dvou modlících se mužích
|
||
\p
|
||
\v 9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
|
||
\v 10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
|
||
\v 11 Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
|
||
\v 12 Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
|
||
\v 13 Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘ “
|
||
\v 14 Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
|
||
\s1 Ježíš žehná malým dětem
|
||
\p
|
||
\v 15 Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
|
||
\v 16 Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
|
||
\v 17 kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
|
||
\s1 Ježíš mluví k bohatému muži
|
||
\p
|
||
\v 18 Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“
|
||
\v 19 Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
|
||
\v 20 Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
|
||
\v 21 Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
|
||
\v 22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
|
||
\v 23 Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
|
||
\p
|
||
\v 24 Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
|
||
\v 25 To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
|
||
\v 26 Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
|
||
\v 27 On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
|
||
\v 28 Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
|
||
\v 29 Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
|
||
\v 30 Již v tomto světě získá mnohem více a v budoucím obdrží život věčný.“
|
||
\s1 Ježíš potřetí předpovídá svou smrt
|
||
\p
|
||
\v 31 Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
|
||
\v 32 Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
|
||
\v 33 Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
|
||
\v 34 Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje slepého žebráka
|
||
\p
|
||
\v 35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
|
||
\v 36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
|
||
\v 37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
|
||
\v 38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
|
||
\v 39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
|
||
\v 40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
|
||
\v 41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“ Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
|
||
\v 42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
|
||
\v 43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
|
||
\c 19
|
||
\s1 Ježíš přináší spasení Zacheovu domu
|
||
\p
|
||
\v 1 Potom Ježíš vešel do Jericha.
|
||
\v 2 Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč.
|
||
\v 3 Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí,
|
||
\v 4 předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel.
|
||
\v 5 Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“
|
||
\v 6 Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů.
|
||
\v 7 Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“
|
||
\v 8 Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“
|
||
\v 9 Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu.
|
||
\v 10 Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o deseti úřednících
|
||
\p
|
||
\v 11 Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády.
|
||
\v 12 Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král.
|
||
\v 13 Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘
|
||
\v 14 Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘
|
||
\v 15 Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili.
|
||
\v 16 Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
|
||
\v 17 Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
|
||
\v 18 Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
|
||
\v 19 I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy.
|
||
\v 20 Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný,
|
||
\v 21 a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘
|
||
\v 22 Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to.
|
||
\v 23 Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘
|
||
\v 24 Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘
|
||
\v 25 Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘
|
||
\v 26 Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno.
|
||
\v 27 A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘ “
|
||
\s1 Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
|
||
\p
|
||
\v 28 Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
|
||
\v 29-30 V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
|
||
\v 31 Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘ “
|
||
\v 32 Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
|
||
\v 33 Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
|
||
\v 34 Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“
|
||
\v 35 Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
|
||
\v 36 Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
|
||
\v 37 Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
|
||
\v 38 Provolávali:
|
||
\q1 „Sláva králi, Bůh ho posílá!
|
||
\q1 Nebe je smířeno, sláva!“
|
||
\p
|
||
\v 39 Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“
|
||
\v 40 Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“
|
||
\v 41 Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
|
||
\v 42 řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
|
||
\v 43 a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
|
||
\v 44 Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
|
||
\s1 Ježíš opět čistí chrám
|
||
\p
|
||
\v 45 V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
|
||
\v 46 se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“
|
||
\v 47 Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
|
||
\v 48 ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
|
||
\c 20
|
||
\s1 Židé se přou o Ježíšovu autoritu
|
||
\p
|
||
\v 1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
|
||
\v 2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
|
||
\v 3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
|
||
\v 4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
|
||
\v 5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
|
||
\v 6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
|
||
\v 7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
|
||
\v 8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči
|
||
\p
|
||
\v 9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
|
||
\v 10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
|
||
\v 11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
|
||
\v 12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
|
||
\v 13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
|
||
\v 14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
|
||
\v 15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
|
||
\v 16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
|
||
\v 17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
|
||
\v 18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
|
||
\v 19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
|
||
\s1 Židé se Ježíše ptají na placení daně
|
||
\p
|
||
\v 20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
|
||
\v 21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
|
||
\v 22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
|
||
\v 23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
|
||
\v 24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“
|
||
\v 25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
|
||
\v 26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
|
||
\s1 Židé se Ježíše ptají na vzkříšení
|
||
\p
|
||
\v 27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
|
||
\v 28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
|
||
\v 29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
|
||
\v 30-31 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
|
||
\v 32 Nakonec zemřela i ona.
|
||
\v 33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
|
||
\v 34-36 Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
|
||
\v 37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
|
||
\v 38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
|
||
\v 39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
|
||
\v 40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
|
||
\s1 Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
|
||
\p
|
||
\v 41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
|
||
\v 42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:
|
||
\q1 ‚Bůh říká mému Pánu:
|
||
\q2 Seď po mé pravici a vládni se mnou,
|
||
\q1
|
||
\v 43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
|
||
\m
|
||
\v 44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
|
||
\s1 Ježíš varuje před náboženskými vůdci
|
||
\p
|
||
\v 45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
|
||
\v 46-47 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
|
||
\c 21
|
||
\s1 Chudá vdova dává vše, co má
|
||
\p
|
||
\v 1 Ježíš pozoroval, jak zámožní lidé vhazují peníze do chrámové pokladny.
|
||
\v 2 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila tam dvě nepatrné mince.
|
||
\v 3 Ježíš k tomu poznamenal: „Tato chudá vdova dala vlastně více než kterýkoliv z těch boháčů.
|
||
\v 4 Ti darovali jen to, co mohli snadno postrádat, ale ta žena obětovala všechny své peníze, vše, co měla na živobytí.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví o budoucnosti
|
||
\p
|
||
\v 5 Někteří se obdivovali, z jakého pěkného kamene je chrám vystavěn a jak je nádherně vyzdoben. Ježíš ale řekl:
|
||
\v 6 „Přijdou dny, kdy ze všeho, čemu se teď obdivujete, nezůstane kámen na kameni, všechno to bude rozbořeno.“
|
||
\v 7 Zeptali se ho: „Mistře, kdy se to stane? Budou tomu předcházet nějaká znamení?“
|
||
\v 8 Odpověděl: „Nedejte se nikým svést. Mnozí přijdou a budou se prohlašovat za Mesiáše. Budou říkat: ‚Čas se naplnil.‘ Ale nevěřte jim.
|
||
\v 9 Až uslyšíte o různých válkách a povstáních, neděste se. To vše musí přijít, ale ještě to nebude konec světa.“
|
||
\v 10 A dodal: „Znepřátelí se národy i státy.
|
||
\v 11 Budou velká zemětřesení a z různých stran přijdou zprávy o hladu, nakažlivých nemocech, hrůzách a nezvyklých úkazech na obloze.
|
||
\v 12 Ale než k tomu dojde, nastane ještě doba velkého pronásledování. Budou vás vláčet před soudy, vodit před krále a vladaře, uvrhnou vás do vězení, a to všechno proto, že jste uvěřili ve mne.
|
||
\v 13 To bude vaše příležitost, abyste se ke mně přiznali.
|
||
\v 14 Nepřipravujte si předem svoji obhajobu.
|
||
\v 15 Já vám v té chvíli vnuknu pravá slova i vhodné argumenty, které vaše protivníky umlčí.
|
||
\v 16 Někdy vás zradí i vlastní rodiče, sourozenci, příbuzní a přátelé. A některé z vás dokonce vydají i na smrt.
|
||
\v 17 Budete v nenávisti, protože se ke mně hlásíte.
|
||
\v 18 Ale nebojte se, ani jeden vlas z hlavy neztratíte zbytečně.
|
||
\v 19 Jen vydržte, získáte život!
|
||
\v 20 Až uvidíte, že se kolem Jeruzaléma stahují vojska, pak přišla chvíle, kdy bude zpustošen.
|
||
\v 21 Koho to zastihne v Judsku, ať uprchne do hor. Kdo bude v Jeruzalémě, ať se pokusí rychle z něho utéci, a kdo bude mimo, ať se do něho nevrací.
|
||
\v 22 To budou dny trestu a splní se vše, co o tom napsali proroci.
|
||
\v 23 Zle bude v těch dnech těhotným ženám a kojícím matkám. Velké strádání čeká tento národ, protože Boží hněv je namířen proti němu.
|
||
\v 24 Mnozí budou zabiti, mnozí odvlečeni do otroctví po celé říši; v Jeruzalémě se budou roztahovat pohané, ale i na ně nakonec dojde.
|
||
\s1 Ježíš hovoří o svém návratu
|
||
\p
|
||
\v 25 Na konci času vyměřeného lidstvu se objeví na slunci, měsíci i hvězdách zvláštní úkazy.
|
||
\v 26 Lidé na zemi budou prožívat velikou úzkost a události se na ně budou valit jako vzedmuté moře. Smrtelný strach zachvátí celý svět. I stálost řádů ve vesmíru bude narušena.
|
||
\v 27 A tehdy uvidí přicházet Syna člověka v oblaku s královskou mocí a slávou.
|
||
\v 28 Až se to všechno začne dít, vzmužte se a hleďte vzhůru, protože vaše konečné vysvobození bude již blízko.“
|
||
\v 29 Ještě jim to zdůraznil přirovnáním: „Všimněte si fíkovníku nebo kteréhokoliv jiného stromu.
|
||
\v 30 Když vyraší listí, sami dobře víte, že se blíží léto.
|
||
\v 31 Zrovna tak, až uvidíte všechna znamení, o kterých jsem s vámi mluvil, poznáte, že se blíží Boží království ve své plné moci.
|
||
\v 32 Říkám vám, že ještě tato generace uvidí, jak se má slova začínají plnit.
|
||
\v 33 Nebe i země jednou skončí, ale má slova nikdy neztratí svou platnost.
|
||
\s1 Ježíš vyzývá k bdělosti
|
||
\p
|
||
\v 34-35 Dejte si na sebe pozor! Nedopusťte, aby vaše mysl byla otupena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí. Pak by vás ten den zastihl jako past, ze které nikdo nepřipravený neunikne.
|
||
\v 36 Buďte proto na stráži, modlete se, abyste unikli hrůzám, které mají přijít, a mohli nakonec obstát před Synem člověka.“
|
||
\v 37 Ve dne učil Ježíš v chrámu a večer odcházel na Olivovou horu a zůstával tam přes noc.
|
||
\v 38 Už časně ráno přicházeli lidé do chrámu, aby mu naslouchali.
|
||
\c 22
|
||
\s1 Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 1 Přiblížily se Velikonoce.
|
||
\v 2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
|
||
\s1 Jidáš sjednává zradu Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 3 Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,
|
||
\v 4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.
|
||
\v 5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.
|
||
\v 6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
|
||
\s1 Učedníci připravují velikonoční večeři
|
||
\p
|
||
\v 7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.
|
||
\v 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.
|
||
\v 9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“
|
||
\v 10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:
|
||
\v 11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘
|
||
\v 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“
|
||
\v 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
|
||
\s1 Ježíš naposledy večeří s učedníky
|
||
\p
|
||
\v 14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.
|
||
\v 15 Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.
|
||
\v 16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“
|
||
\v 17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,
|
||
\v 18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.
|
||
\v 19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“
|
||
\v 20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.
|
||
\v 21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.
|
||
\v 22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“
|
||
\v 23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.
|
||
\v 24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.
|
||
\v 25 Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.
|
||
\v 26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.
|
||
\v 27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
|
||
\v 28 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.
|
||
\v 29 Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,
|
||
\v 30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
|
||
\s1 Ježíš předpovídá Petrovo zapření
|
||
\p
|
||
\v 31 Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,
|
||
\v 32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“
|
||
\v 33 Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“
|
||
\v 34 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“
|
||
\v 35 Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“
|
||
\v 36 Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.
|
||
\v 37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“
|
||
\v 38 Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“
|
||
\s1 Ježíš prožívá muka v zahradě
|
||
\p
|
||
\v 39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.
|
||
\v 40 Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“
|
||
\v 41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:
|
||
\v 42 „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“
|
||
\v 43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.
|
||
\v 44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.
|
||
\v 45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.
|
||
\v 46 Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
|
||
\s1 Ježíš je zrazen a zajat
|
||
\p
|
||
\v 47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
|
||
\v 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“
|
||
\v 49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“
|
||
\v 50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.
|
||
\v 51 Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.
|
||
\v 52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.
|
||
\v 53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
|
||
\s1 Petr zapírá, že Ježíše zná
|
||
\p
|
||
\v 54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.
|
||
\v 55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.
|
||
\v 56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“
|
||
\v 57 Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“
|
||
\v 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“
|
||
\v 59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“
|
||
\v 60 Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout.
|
||
\v 61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
|
||
\v 62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
|
||
\v 63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.
|
||
\v 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“
|
||
\v 65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
|
||
\s1 Židovská rada soudí Ježíše
|
||
\p
|
||
\v 66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“
|
||
\v 67 On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.
|
||
\v 68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.
|
||
\v 69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“
|
||
\v 70 Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“
|
||
\v 71 Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
|
||
\c 23
|
||
\s1 Ježíš je souzen Pilátem
|
||
\p
|
||
\v 1 Celé shromáždění velerady povstalo a odvedli Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.
|
||
\v 2 Tam ho začali obviňovat: „Tento člověk rozvrací náš národ, nabádá, aby se neplatily daně císaři, a sám se vydává za krále poslaného od Boha.“
|
||
\v 3 Pilát se Ježíše zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš řekl: „Chceš-li mne tak nazvat…“
|
||
\v 4 Pilát namítl žalobcům: „Nezdá se mi, že by se ten člověk provinil něčím závažným.“
|
||
\v 5 Ale oni naléhali: „Jeho učení působí nepokoje v celém Judsku. Nejdříve to začalo v Galileji, ale už je toho i tady plno.“
|
||
\v 6 Když to Pilát uslyšel, zeptal se, zda je Ježíš Galilejec.
|
||
\s1 Ježíš je souzen Herodem
|
||
\p
|
||
\v 7 Přisvědčili; Pilát se toho chopil a poslal Ježíše k Herodovi, vládci Galileje, který byl právě o svátcích v Jeruzalémě.
|
||
\v 8 Herodes tím byl nadšen, protože si už dávno přál Ježíše vidět. Mnoho o něm slyšel a doufal, že mu Ježíš předvede nějaký zázrak.
|
||
\v 9 Kladl mu řadu otázek, ale Ježíš na ně neodpovídal.
|
||
\v 10 Zato přítomní kněží a zákoníci se předháněli v obviňování.
|
||
\v 11 Herodes se od Ježíše pohrdavě odvrátil. Domluvil se se svými dvořany, že Ježíše zesměšní: dal ho obléci do bílého korunovačního roucha a tak ho poslal zpět k Pilátovi.
|
||
\v 12 Tehdy se Herodes a Pilát spřátelili, ačkoliv předtím si nemohli přijít na jméno.
|
||
\s1 Pilát vydává Ježíše k ukřižování
|
||
\p
|
||
\v 13 Pilát svolal přední kněze, členy velerady i lid
|
||
\v 14 a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka s obviněním, že pobuřuje lid proti Římu. Byli jste při tom, když jsem ho vyslýchal, a musíte mi dát za pravdu, že jsem ho neusvědčil ze žádného zločinu.
|
||
\v 15 Stejně jste dopadli se svou žalobou u Heroda, jinak by mi ho neposlal zpět. Nespáchal žádný hrdelní zločin,
|
||
\v 16 a tak, abyste neřekli, dám ho zbičovat a pak ho propustím.
|
||
\v 17 Vždyť víte, že každý rok o Velikonocích uděluji milost jednomu vězni. Tentokrát propustím Ježíše.“
|
||
\v 18 Ale dav křičel: „Pryč s ním, propusť Barabáše!“
|
||
\v 19 Barabáš byl odsouzen k smrti pro pokus o povstání a pro vraždu.
|
||
\v 20 Pilát se znovu pokusil přesvědčit dav o Ježíšově nevině, aby ho mohl propustit.
|
||
\v 21 Ale lidé ho přehlušili: „Ukřižovat, ukřižovat!“
|
||
\v 22 Zkusil to ještě do třetice: „Ale čím se provinil? Nedokázal jsem mu přece nic, za co je podle zákona trest smrti. Dám ho zbičovat a propustím ho.“
|
||
\v 23 Volání davu, aby byl Ježíš ukřižován, se však stále stupňovalo,
|
||
\v 24 a tak jim Pilát nakonec vyhověl.
|
||
\v 25 Propustil Barabáše a Ježíše poslal na popravu, jak žádali.
|
||
\s1 Ježíš je veden k ukřižování
|
||
\p
|
||
\v 26 Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole.
|
||
\v 27 Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly.
|
||
\v 28 Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi.
|
||
\v 29 Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti.
|
||
\v 30 Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je.
|
||
\v 31 Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“
|
||
\s1 Ježíš je ukřižován
|
||
\p
|
||
\v 32 Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci.
|
||
\v 33 Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici.
|
||
\v 34 Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci losovali o jeho šaty.
|
||
\v 35 Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“
|
||
\v 36 Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali:
|
||
\v 37 „Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“
|
||
\v 38 Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“
|
||
\v 39 Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“
|
||
\v 40 Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha?
|
||
\v 41 My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“
|
||
\v 42 Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
|
||
\v 43 Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
|
||
\s1 Ježíš umírá na kříži
|
||
\p
|
||
\v 44 Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin.
|
||
\v 45 Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů.
|
||
\v 46 Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“ A s těmi slovy na rtech zemřel.
|
||
\v 47 Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“
|
||
\v 48 Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení.
|
||
\v 49 Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
|
||
\s1 Ježíš je pohřben
|
||
\p
|
||
\v 50 Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk,
|
||
\v 51 nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království.
|
||
\v 52 Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše.
|
||
\v 53 Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
|
||
\v 54 To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty.
|
||
\v 55 Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo.
|
||
\v 56 Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.
|
||
\c 24
|
||
\s1 Ježíš vstává z mrtvých
|
||
\p
|
||
\v 1 V neděli brzy ráno se ženy vydaly ke hrobu a nesly s sebou vonné masti a oleje.
|
||
\v 2 Kámen, který zakrýval vchod do hrobu ve skále, byl však odvalen stranou.
|
||
\v 3 Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše tam nenašly.
|
||
\v 4 Bezradně se rozhlížely a vtom u nich stáli dva muži v oslnivě bílých oděvech.
|
||
\v 5 Ženy se jich velice lekly a sklopily oči. Oni jim řekli: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví?
|
||
\v 6 Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal,
|
||
\v 7 že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“
|
||
\v 8 Ženy si na to skutečně vzpomněly.
|
||
\v 9 Vrátily se od hrobu a všechno vyprávěly jedenácti apoštolům a všem ostatním Ježíšovým žákům, které našly.
|
||
\v 10 Svědkyně vzkříšení byly: Marie z Magdaly, Jana, Marie Jakubova a ještě další.
|
||
\v 11 Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie.
|
||
\v 12 Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje dvěma věřícím na cestě
|
||
\p
|
||
\v 13 Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma.
|
||
\v 14 Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů.
|
||
\v 15 Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš.
|
||
\v 16 Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho,
|
||
\v 17 ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“ Zastavili se
|
||
\v 18 a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“
|
||
\v 19 Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě.
|
||
\v 20 A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován!
|
||
\v 21 My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem.
|
||
\v 22 Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu
|
||
\v 23 a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije.
|
||
\v 24 Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“
|
||
\v 25 Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci?
|
||
\v 26 Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“
|
||
\v 27 A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky.
|
||
\v 28 Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál.
|
||
\v 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu.
|
||
\v 30 Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim.
|
||
\v 31 A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel.
|
||
\v 32 Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“
|
||
\v 33 Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními.
|
||
\v 34 Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“
|
||
\v 35 A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi
|
||
\p
|
||
\v 36 Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“
|
||
\v 37 Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch.
|
||
\v 38 Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci?
|
||
\v 39 Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“
|
||
\v 40 Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou.
|
||
\v 41 Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“
|
||
\v 42 Podali mu pečenou rybu a plástev medu
|
||
\v 43 a on to s nimi snědl.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje učedníkům v Jeruzalémě
|
||
\p
|
||
\v 44 Pak jim řekl: „Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit všechno, co je o mně předpověděno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech.“
|
||
\v 45 A tak je dovedl k tomu, že konečně porozuměli slovům Bible, která o něm hovořila.
|
||
\v 46 Pak pokračoval: „To všechno ukazovalo k tomu, že předpověděný Mesiáš musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých.
|
||
\v 47 A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že on má právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Začne se to rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě.
|
||
\v 48 Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky.
|
||
\v 49 A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, pokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“
|
||
\s1 Ježíš vystupuje do nebe
|
||
\p
|
||
\v 50 Pak je vedl známou cestou z Jeruzaléma do Betanie. Zastavili se a Ježíš zvedl ruce, aby učedníkům požehnal.
|
||
\v 51 Když jim žehnal, vzdaloval se vzhůru, až jim zmizel v oblacích.
|
||
\v 52 Uctivě se mu poklonili a pak se radostně vrátili do Jeruzaléma.
|
||
\v 53 Dobu čekání trávili v chrámu, kde chválili Boha.
|