759 lines
83 KiB
Plaintext
759 lines
83 KiB
Plaintext
\id MRK - Biblica® Open Nového zákona, ™ (Biblica® Open New Testament, Czech Living Bible™)
|
||
\h Marek
|
||
\toc1 Evangelium podle Marka
|
||
\toc2 Marek
|
||
\toc3 Mk
|
||
\mt1 Markovo
|
||
\mt2 Evangelium
|
||
\c 1
|
||
\s1 Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi
|
||
\v 1 Zde začíná radostná zpráva o podivuhodném životě Ježíše Krista, Božího Syna.
|
||
\v 2 Již prostřednictvím dávného proroka Izajáše Bůh promluvil tak, jako by mluvil přímo ke svému Synovi: „Pošlu před tebou zvláštního posla, který připraví svět na tvůj příchod.
|
||
\v 3 V době duchovně pusté bude volat: ‚Přichází k vám Bůh! Napravte svůj život, odložte všechno, co mu stojí v cestě!‘ “
|
||
\v 4 Tím poslem byl Jan Křtitel. Žil na poušti a vybízel lidi, aby od něho přijali křest a dali tak najevo, že se veřejně přiznávají ke svým proviněním, že jich litují a touží, aby jim Bůh odpustil.
|
||
\v 5 Lidé z Jeruzaléma a z celého Judska přicházeli, aby mu naslouchali, a když vyznali své viny, Jan je pokřtil v řece Jordánu.
|
||
\v 6 Jan nosil oděv z velbloudí srsti přepásaný pásem a živil se kobylkami a medem divokých včel.
|
||
\v 7 Ve svých kázáních stále zdůraz-ňoval: „Záhy po mně přijde někdo daleko mocnější, než jsem já; bude tak vznešený, že nejsem hoden ani jako otrok rozvázat řemínek jeho obuvi.
|
||
\v 8 Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
|
||
\s1 Jan křtí Ježíše
|
||
\v 9 Jednoho dne přišel Ježíš z galilejského Nazaretu k Janovi a dal se od něho v Jordánu pokřtít.
|
||
\v 10 Ve chvíli, kdy vystupoval z vody na břeh, viděl, jak se obloha rozevřela a na jeho hlavu se snesl Boží Duch v podobě holubice.
|
||
\v 11 Současně z nebe promluvil hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, z tebe mám radost.“
|
||
\s1 Satan pokouší Ježíše na poušti
|
||
\v 12 Hned nato Boží Duch vnukl Ježíšovi, aby odešel na poušť do samoty.
|
||
\v 13 Šel tedy a čtyřicet dní tam strávil sám mezi divokou zvěří, vystaven satanovu pokoušení; potom přišli andělé a pečovali o něho.
|
||
\s1 Ježíš káže v Galileji
|
||
\v 14 Později, když král Herodes uvěznil Jana Křtitele, vydal se Ježíš do Galileje a hlásal tam radostné poselství od Boha:
|
||
\v 15 „Konečně přišel čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!“
|
||
\s1 Čtyři rybáři následují Ježíše
|
||
\v 16 Jednoho dne šel Ježíš po břehu Galilejského jezera a uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají do vody síť; byli totiž rybáři.
|
||
\v 17 Ježíš na ně zavolal: „Pojďte za mnou! Udělám z vás jiné rybáře, budete lovit lidi!“
|
||
\v 18 Ti dva všeho nechali a šli s ním.
|
||
\v 19 O něco dále pak spatřil jiné dva rybáře – Jakuba a Jana Zebedeovy. Seděli v lodi a opravovali potrhané sítě.
|
||
\v 20 I ty Ježíš vyzval. Oba bratři se okamžitě zvedli, opustili svého otce a najaté pomocníky a vykročili za Ježíšem.
|
||
\s1 Ježíš učí jako ten, kdo má moc
|
||
\v 21 Tak přišli společně do města jménem Kafarnaum; v sobotu navštívili tamější synagogu, ve které se židé scházeli ke společným modlitbám, ke čtení i výkladu Písma. Ježíš tam začal kázat a
|
||
\v 22 posluchači žasli, protože mluvil s nezvyklou přesvědčivostí. Bylo to úplně něco jiného, než co dosud slýchali od učitelů zákona.
|
||
\v 23 Byl tam také jeden muž posedlý démonem a ten začal vykřikovat:
|
||
\v 24 „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Chceš nás snad zničit? Vím dobře, že jsi svatý Boží Syn!“
|
||
\v 25 Ježíš ho rázně okřikl: „Už ani slovo! Vyjdi z něho ven!“
|
||
\v 26 Posedlý se ještě chvíli zmítal a křičel, než ho démon opustil.
|
||
\v 27 Lidé byli ohromeni a začali se dohadovat: „Co to je? Nové učení? Odkud bere takovou moc? Vždyť i zlým duchům poroučí a oni ho poslouchají!“
|
||
\v 28 A zpráva o tom, co Ježíš učinil, se rychle roznesla po celém kraji.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho dalších
|
||
\v 29 Když pak Ježíš opustil synagogu, vydal se s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.
|
||
\v 30 Šimonova tchyně právě ležela v horečkách na lůžku, tak o tom pověděli Ježíšovi.
|
||
\v 31 Ten k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pomohl jí, aby si sedla. Horečka hned přestala, žena vstala a začala se starat o hosty.
|
||
\v 32-33 Jakmile slunce zmizelo za obzorem (a skončil sobotní klid), sešli se lidé z celého města u Šimonova domu. Přivedli s sebou nemocné a posedlé.
|
||
\v 34 Toho večera uzdravil Ježíš mnoho lidí a z velkého množství posedlých vyhnal démony. Těm však nedovolil mluvit, protože věděli, že je Mesiáš – svatý Boží Syn.
|
||
\s1 Ježíš káže a uzdravuje
|
||
\v 35 Příští ráno vstal Ježíš ještě před svítáním a odešel na osamělé místo, kde se mohl v klidu modlit.
|
||
\v 36 O něco později jej Šimon se svými druhy začali hledat.
|
||
\v 37 Když ho našli, řekli mu: „Každý se ptá jenom po tobě!“
|
||
\v 38 Ježíš jim však pověděl: „Musím jít také do jiných měst, abych i tam oznámil své poselství. Vždyť proto jsem přišel.“
|
||
\v 39 A tak procházel celou galilejskou zemí, kázal v synagogách a mnohé vysvobozoval z moci démonů.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje malomocného
|
||
\v 40 Jednou za ním přišel člověk postižený malomocenstvím a na kolenou ho prosil: „Pane, vím, že mne můžeš uzdravit, když budeš chtít.“
|
||
\v 41 Ježíš, pohnut soucitem, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, abys byl zdráv.“
|
||
\v 42 V tu chvíli malomocenství zmizelo a muž byl uzdraven.
|
||
\v 43-44 Ježíš mu však přísně nařídil: „Jdi a dej si své uzdravení ověřit knězem. Cestou se však nikde nezastavuj a s nikým nemluv. Vezmi s sebou obětní dar, jak to uzdraveným z malomocenství předepsal Mojžíš, aby se všichni přesvědčili, že jsi očištěn.“
|
||
\v 45 Muž odešel, ale nevydržel mlčet. Každému na potkání radostně vyprávěl, že je uzdraven. A tak Ježíš nemohl veřejně vstoupit do žádného města a zůstával venku na osamělých místech. I tam se však za ním ze všech stran táhly zástupy lidí.
|
||
\c 2
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje ochrnutého
|
||
\v 1 Po několika dnech se Ježíš opět vrátil do Kafarnaum a hned se rozneslo, že je opět doma.
|
||
\v 2 Nahrnulo se tam tolik lidí, že zaplnili celý dům, ba dokonce ani přede dveřmi nebylo k hnutí.
|
||
\v 3 Když jim Ježíš zvěstoval Boží poselství, chtěli se k němu dostat čtyři muži, kteří nesli na nosítkách ochrnutého člověka.
|
||
\v 4 Protože se k němu nemohli prodrat zástupem, vystoupili po vnějším schodišti na plochou střechu domu, tu rozebrali a spustili lehátko s ochrnutým přímo před Ježíše.
|
||
\v 5 Když viděl, jak ti muži bezvýhradně věří v jeho pomoc, řekl nemocnému: „Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
|
||
\v 6 Sedělo tam také několik učitelů zákona a ti se mezi sebou začali domlouvat:
|
||
\v 7 „Slyšeli jste, co ten člověk řekl? To je přece rouhání! On si snad o sobě myslí, že je Bohem! Vždyť jedině Bůh může odpouštět hříchy.“
|
||
\v 8 Ježíš však četl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Proč vás to tak popudilo, co jsem právě řekl?
|
||
\v 9 Co je snadnější? Oznámit ochrnutému, že se mu odpouštějí hříchy, nebo mu rozkázat, aby se zvedl, sebral svoje lehátko a odešel domů?
|
||
\v 10 Abyste uvěřili, že mám moc odpouštět lidem hříchy, dívejte se teď dobře.“
|
||
\v 11 Nato se obrátil k ochrnutému a vyzval ho: „Vstaň a jdi domů, jsi uzdraven.“
|
||
\v 12 Ten vstal, sebral své lehátko a před očima všech odcházel. Udivení lidé chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli.“
|
||
\s1 Ježíš stoluje s hříšníky v Matoušově domě
|
||
\v 13 Jindy vyšel Ježíš k jezeru, aby kázal zástupu, který ho tam očekával.
|
||
\v 14 Když potom šel dál, uviděl Alfeova syna Leviho, který seděl v celnici a vybíral poplatky od pocestných. „Pojď za mnou a staň se mým učedníkem,“ řekl mu Ježíš. Levi bez váhání vstal a šel s ním.
|
||
\v 15 Ježíš se svými učedníky pak přijal pozvání do Leviho domu, kde usedli za stůl společně s dalšími celníky a lidmi pochybné pověsti; tyto vyděděnce společnosti Ježíš zvláštním způsobem přitahoval.
|
||
\v 16 Když však židovští náboženští vůdcové viděli, že Ježíš stoluje s lidmi špatné pověsti, vyptávali se jeho učedníků: „Jak si jen může sednout k jednomu stolu s takovou lůzou?“
|
||
\v 17 Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví lidé, ale nemocní. Nepřišel jsem proměnit lidi, kteří se považují za dobré, ale ty, kdo znají svou špatnost.“
|
||
\s1 Spor o půst
|
||
\v 18 Janovi učedníci a židovští předáci měli ve zvyku se postit. Jednou přišli lidé za Ježíšem s otázkou: „Proč se tvoji učedníci také nepostí jako žáci Jana a farizejů?“
|
||
\v 19 Nato jim Ježíš řekl: „Cožpak ženichovi přátelé odmítají na svatbě jídlo, když je ženich mezi nimi? To se přece radují,
|
||
\v 20 a teprve až je ženich opustí, budou mít důvod ke smutku a k půstu.
|
||
\v 21 Nový život z Boha nelze vtěsnat do tradičních náboženských zvyků a forem, jako se na staré šaty nedá přišít záplata z neseprané látky. Vždyť záplata by se srazila, vytrhla by okolní chatrné tkanivo a díra by se ještě zvětšila.
|
||
\v 22 Nové, bouřlivé víno také nedáváte do měchů ze staré kůže; ty by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové, nezpuchřelé měchy.“
|
||
\s1 Učedníci vymílají v sobotu obilí
|
||
\v 23 Jednou v sobotu procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Protože měli hlad, trhali učedníci klasy a jedli zrní.
|
||
\v 24 Farizejové to uviděli a vytýkali Ježíšovi: „Proč to dělají? Vždyť náš Zákon přece zakazuje v sobotu pracovat, a oni trhají obilí!“
|
||
\v 25-26 Ježíš na to odpověděl: „Nikdy jste nečetli, co udělal král David a jeho družina, když měli na útěku hlad? Neslyšeli jste o tom, jak vešli do Božího chrámu – nejvyšším knězem byl tehdy Ebjátar – a jedli posvátné chleby, které směli jíst pouze kněží?“
|
||
\v 27 A potom ještě dodal: „Sobotní klid má přece sloužit člověku, a ne aby předpisy lidi zotročovaly.
|
||
\v 28 Já, jako Syn člověka, který přišel z nebe, stojím nade všemi zákony, i nad dodržováním soboty.“
|
||
\c 3
|
||
\s1 Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
|
||
\v 1 Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota,
|
||
\v 2 Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.
|
||
\v 3 A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění,
|
||
\v 4 a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“ Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět.
|
||
\v 5 Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“ řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.
|
||
\v 6 Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
|
||
\s1 Velké zástupy následují Ježíše
|
||
\v 7 Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska,
|
||
\v 8 Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.
|
||
\v 9 Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil.
|
||
\v 10 Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.
|
||
\v 11 A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“
|
||
\v 12 On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
|
||
\s1 Ježíš volí dvanáct učedníků
|
||
\v 13 Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu.
|
||
\v 14 Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat
|
||
\v 15 a uzdravovat.
|
||
\v 16 Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr,
|
||
\v 17 Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“,
|
||
\v 18 Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a
|
||
\v 19 Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
|
||
\s1 Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti
|
||
\v 20 Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst.
|
||
\v 21 Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.
|
||
\v 22 Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.
|
||
\v 23 Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana?
|
||
\v 24 Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit.
|
||
\v 25 Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne.
|
||
\v 26 A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec.
|
||
\v 27 Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.
|
||
\v 28 Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky.
|
||
\v 29 Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“
|
||
\v 30 To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
|
||
\s1 Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu
|
||
\v 31 Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit.
|
||
\v 32 Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
|
||
\v 33 Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“
|
||
\v 34 Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři.
|
||
\v 35 Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“
|
||
\c 4
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o rozsévači
|
||
\v 1 Jednou Ježíš opět učil na břehu jezera. A protože se kolem něho znovu shromáždily davy lidí, nastoupil do člunu a odtud mluvil k těm, kteří byli na břehu.
|
||
\v 2 Ježíš své učení často vkládal do zvláštních obrazů – podobenství. Toto je jedno z nich:
|
||
\v 3 „Poslouchejte! Jeden rolník se vydal na pole, aby zasel obilí.
|
||
\v 4 Ne každé zrno však padlo na vhodnou půdu. Některá se dostala na okraj cesty, kde je sezobali ptáci.
|
||
\v 5 Jiná padla na skálu, kde bylo jen málo půdy.
|
||
\v 6 Tam sice zrna brzy vyklíčila, ale ve slunečním žáru osení uschlo, protože kořínky v mělké vrstvě země neměly dost vláhy.
|
||
\v 7 Jiná zrna zapadla mezi bodláčí, které záhy mladé rostlinky udusilo, takže ani nenasadily klasy.
|
||
\v 8 Ovšem to zrní, které padlo do úrodné půdy, přineslo třicetinásobný, jiné dokonce šedesáti – až stonásobný užitek.“
|
||
\v 9 „Kdo má uši k naslouchání, ten ať poslouchá a přemýšlí,“ uzavřel Ježíš.
|
||
\s1 Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači
|
||
\v 10 Později, když byl sám se svými dvanácti učedníky, ptali se ho: „Jak máme tvým podobenstvím rozumět?“
|
||
\v 11 „Vy, kteří mi býváte nablízku,“ odpověděl, „jste už pochopili mnohé z tajemství Božího království. Ale těm, co jsou ještě opodál, se to snažím vysvětlovat v podobenstvích.
|
||
\v 12 Je však o nich psáno v proroctví: Dívají se, a nevidí, poslouchají, a přece nerozumějí, a tak nejsou ochotni obrátit se k Bohu, aby jim odpustil jejich viny.
|
||
\v 13 Jestliže ovšem ani vy nechápete tento jednoduchý obraz, jak potom porozumíte všem dalším, které vám chci vyprávět?
|
||
\v 14 Zde je tedy výklad: Tím rolníkem, o kterém jsem mluvil, je každý, kdo lidem přináší Boží poselství, aby je zasel do jejich života jako dobrou setbu.
|
||
\v 15 Srdce některých posluchačů je tvrdé jako ušlapaná cesta. Satan okamžitě přichází a usiluje o to, aby zapomněli, co slyšeli.
|
||
\v 16 Mělká skalnatá půda představuje srdce nestálých lidí. Boží poselství vyslechnou a radostně přijmou,
|
||
\v 17 jsou však povrchní a slovo u nich nepronikne do hloubky. I když si zpočátku vedou dobře, odpadají, jakmile mají pro víru trpět.
|
||
\v 18 Půda zaplevelená bodláčím je obrazem lidí, kteří dobrou Boží zprávu sice vyslechnou a přijmou,
|
||
\v 19 ale všední starosti, záliba v majetku a touha po blahobytu Boží poselství v srdci udusí, takže zůstane bez užitku.
|
||
\v 20 Úrodné půdě se podobají ti, kteří bez výhrad přijímají Boží zvěst, a proto mohou přinést bohatou sklizeň – někteří dokonce mimořádnou sklizeň.“
|
||
\v 21 „Když někdo z vás rozsvítí lampu, zakryje ji snad nádobou nebo ji strčí pod postel, aby zakryl její světlo? Určitě ne! Umístí ji tak, aby svítila.
|
||
\v 22-24 Všechno, co je dosud skryto, vyjde najevo a tomu, co je nesrozumitelné, bude porozuměno. Dobře poslouchejte, co vám říkám. Kolik jste ochotni přijmout, tolik dostanete a ještě vám bude přidáno.
|
||
\v 25 Kdo už něco pochopil, porozumí ještě víc; kdo o to nestojí, přijde o všechno.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o zasetém semenu
|
||
\v 26 Dále Ježíš vyprávěl jiné podobenství: „S Božím královstvím je to jako s rolníkem, který oseje pole a odejde.
|
||
\v 27 Dny plynou, zrno vyklíčí a roste ve dne v noci, aniž by se o ně musel nějak starat nebo mu pomáhat.
|
||
\v 28 Půda sama dává semenu, co potřebuje k růstu. Nejdříve vzejde klíček, pak vyroste stéblo, potom klas.
|
||
\v 29 A když v něm nakonec dozraje zrno, přijde rolník a sklidí je.“
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu
|
||
\v 30 „Jak ještě znázornit Boží království? K čemu ho přirovnat?“ uvažoval Ježíš.
|
||
\v 31 „Je to s ním jako se seménkem hořčice.
|
||
\v 32 To sice patří mezi nejmenší semena, ale vyroste z něho největší bylina na poli. Na jejích větvích mohou dokonce hnízdit ptáci.“
|
||
\v 33 Ještě mnoho podobných obrazů Ježíš použil, aby lidem přiblížil svoje učení.
|
||
\v 34 Když mluvil veřejně, používal výhradně přirovnání. Když však potom býval se svými učedníky o samotě, všechno jim vysvětloval.
|
||
\s1 Ježíš utišuje bouři
|
||
\v 35 K večeru toho dne vyzval Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“
|
||
\v 36 Odrazili tedy s lodí, ve které seděl, a vzdalovali se od zástupů na břehu. Několik člunů však vyplulo za nimi.
|
||
\v 37 Zanedlouho se strhla silná větrná bouře. Vysoké vlny dorážely na člun a ten se začal plnit vodou.
|
||
\v 38 Ježíš však klidně spal na zádi, s poduškou pod hlavou. Učedníci ho probudili: „Mistře, tobě je jedno, že se potápíme?“
|
||
\v 39 Ježíš vstal, okřikl vítr a poručil vlnám: „Uklidněte se!“ V tu chvíli se vítr utišil a kolem se rozhostil klid.
|
||
\v 40 Pak se Ježíš obrátil na učedníky: „Proč jste se tolik báli? Copak mi nedůvěřujete?“
|
||
\v 41 Byli tím vším ohromeni a ptali se jeden druhého: „Kdo to jen může být, že ho poslouchá vítr i voda?“
|
||
\c 5
|
||
\s1 Ježíš vyhání démony do stáda vepřů
|
||
\v 1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji.
|
||
\v 2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony,
|
||
\v 3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály
|
||
\v 4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit.
|
||
\v 5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.
|
||
\v 6-8 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: „Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“
|
||
\v 9 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď.
|
||
\v 10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.
|
||
\v 11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů.
|
||
\v 12 „Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni.
|
||
\v 13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.
|
||
\v 14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči.
|
||
\v 15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se.
|
||
\v 16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři.
|
||
\v 17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel.
|
||
\v 18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním.
|
||
\v 19 Ježíš však odmítl: „Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“
|
||
\v 20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče
|
||
\v 21 Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.
|
||
\v 22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním
|
||
\v 23 a úpěnlivě ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“
|
||
\v 24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran.
|
||
\v 25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením.
|
||
\v 26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala.
|
||
\v 27-28 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“
|
||
\v 29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.
|
||
\v 30 Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“
|
||
\v 31 Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“
|
||
\v 32 Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl.
|
||
\v 33 Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla.
|
||
\v 34 On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“
|
||
\v 35 Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj,“ oznamovali Jairovi.
|
||
\v 36-37 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“ Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.
|
||
\v 38-39 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“
|
||
\v 40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela.
|
||
\v 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“
|
||
\v 42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila. Přítomní oněměli úžasem.
|
||
\v 43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst,“ připomněl rodičům.
|
||
\c 6
|
||
\s1 Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit
|
||
\v 1 Pak se Ježíš s učedníky vrátil do svého domovského města Nazaretu.
|
||
\v 2 Když přišla sobota, kázal v tamější synagoze, kde mu naslouchalo mnoho lidí. Všichni žasli a říkali si: „Kdepak se to naučil? Kde se u něho vzala ta moudrost? A dokonce dělá i zázraky!
|
||
\v 3 Známe ho přece jako tesaře, syna Marie. Jeho bratři jsou Jakub, Josef, Juda a Šimon. A také jeho sestry žijí mezi námi.“ Nemohli se s tím prostě vyrovnat, dokonce se nad tím pohor-šovali.
|
||
\v 4 Ježíš jen poznamenal: „Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve vlastní obci a rodině.“ Jejich nedůvěra ho zarmoutila
|
||
\v 5-6 a nemohl tam učinit žádný zázrak; jen na několik nemocných položil ruku a uzdravil je. Rozhodl se, že se obrátí k lidem v okolních vesnicích.
|
||
\s1 Ježíš vysílá dvanáct učedníků
|
||
\v 7 Potom svolal svých dvanáct učedníků, vysílal je po dvojicích do okolních vesnic a propůjčil jim schopnost osvobozovat lidi z moci zla.
|
||
\v 8-9 Nakázal jim, aby si na cestu kromě hole nic nebrali: žádný chléb, žádná zavazadla, žádné peníze, dokonce ani náhradní obuv nebo šaty.
|
||
\v 10 „V každé vesnici se ubytujte na jediném místě, a to tam, kde vás nejprve přijmou.
|
||
\v 11 Když vás někde nebudou chtít přijmout ani vyslechnout, jděte pryč a vyklepejte i ten jejich prach ze svých bot; ať mají, co jim patří.“
|
||
\v 12 Vydali se tedy na cesty a všude vyzývali, aby lidé zanechali svých zlých činů, litovali jich a začali žít nový život.
|
||
\v 13 Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je.
|
||
\s1 Herodes zabíjí Jana Křtitele
|
||
\v 14 Ježíšův věhlas se šířil a zprávy o něm se donesly až k uším krále Heroda. Někteří lidé říkali, že to ožil Jan Křtitel, proto prý koná takové zázraky.
|
||
\v 15 Jiní se zase domnívali, že znovu přišel dávný prorok Elijáš, a další byli přesvědčeni, že prostě povstal nový prorok, jak tomu bývalo za starodávna.
|
||
\v 16 Sám Herodes, když se o Ježíši dozvěděl, se polekal: „Je to Jan, kterého jsem dal popravit. Určitě vstal z mrtvých.“
|
||
\v 17 Král dal již dříve Jana zatknout a uvěznil ho ve své tvrzi.
|
||
\v 18 Jan mu totiž vytýkal, že odloudil vlastnímu bratru Filipovi manželku Herodiadu.
|
||
\v 19 Ta Jana Křtitele za to nenáviděla a ukládala mu o ivot, bez králova souhlasu se však neodvažovala dát ho zavraždit.
|
||
\v 20 Věděla, že Herodes si ho vážil jako spravedlivého a svatého člověka a držel nad ním ochrannou ruku. Rozhovory s ním ho sice vždycky jaksi znepokojovaly, ale přesto mu rád naslouchal a někdy se podle jeho slov i řídil.
|
||
\v 21 Herodiadě se naskytla příležitost Jana odstranit, když král na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojnictvo a vedoucí osobnosti Galileje.
|
||
\v 22 Dcera Herodiady při banketu tančila před hosty a všem se velice líbila.
|
||
\v 23 Král byl tak okouzlen, že jí pošetile slíbil splnit jakékoliv přání, i kdyby to měla být polovina království. Dokonce to přede všemi slavnostně odpřisáhl.
|
||
\v 24 Šla se tedy poradit se svou matkou a ta ji navedla, aby si řekla o hlavu Jana Křtitele.
|
||
\v 25 Rychle se vrátila ke králi a přednesla mu své přání: „Chci, abys mi hned teď dal přinést mísu s hlavou Jana Křtitele.“
|
||
\v 26 Král tím byl otřesen, ale neměl odvahu odvolat, co přede všemi hosty tak okázale slíbil.
|
||
\v 27 Poslal tedy do vězení kata, aby Jana sťal.
|
||
\v 28 Kat rozkaz splnil a na míse přinesl Janovu hlavu. Děvče ji předalo své matce.
|
||
\v 29 Když se to doslechli Janovi učedníci, přišli pro jeho tělo a pohřbili ho.
|
||
\s1 Ježíš sytí pět tisíců
|
||
\v 30 Apoštolové se vrátili z cest a znovu se sešli u Ježíše. Vyprávěli mu o všem, co dělali a o čem hovořili s lidmi, se kterými se setkali.
|
||
\v 31 Ježíš jim navrhl: „Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“ Stále totiž měli kolem sebe tolik lidí, že jim sotva zbýval čas na jídlo.
|
||
\v 32 Odjeli tedy lodí na odlehlé místo.
|
||
\v 33 Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali.
|
||
\v 34 Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit.
|
||
\v 35-36 Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“
|
||
\v 37 „Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš. „Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“
|
||
\v 38 „Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš. „Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili.
|
||
\v 39 Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa.
|
||
\v 40 Vzniklo sto takových skupin.
|
||
\v 41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem.
|
||
\v 42 Tak se všichni najedli dosyta
|
||
\v 43 a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků.
|
||
\v 44 Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.
|
||
\s1 Ježíš jde po vodě
|
||
\v 45-46 Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil.
|
||
\v 47 Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře.
|
||
\v 48 Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít.
|
||
\v 49 Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.
|
||
\v 50 On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“
|
||
\v 51 Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat.
|
||
\v 52 Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje všechny, kdo se ho dotýkají
|
||
\v 53 Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret.
|
||
\v 54 Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul.
|
||
\v 55 Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné.
|
||
\v 56 Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.
|
||
\c 7
|
||
\s1 Ježíš hovoří o skryté čistotě
|
||
\v 1 Jednou za Ježíšem přišli z Jeruzaléma farizejové a učitelé zákona.
|
||
\v 2 Všimli si, že jeho učedníci nedodržují obřad umývání rukou před jídlem a tak porušují židovskou tradici.
|
||
\v 3 Židé a zvláště znalci zákona úzkostlivě lpěli na zvycích svých předků a nedotkli se jídla dříve, než si pečlivě umyli ruce.
|
||
\v 4 A když přišli z trhu, vždy se umyli celí, než se pustili do přípravy pokrmů. Stejně pečliví byli i při omývání číší, džbánů a kuchyňského nádobí. Už po staletí dodržovali mnoho podobných předpisů.
|
||
\v 5 Teď tedy dotírali na Ježíše: „Proč tvoji učedníci nedodržují zvyky našich předků a jedí neumytýma rukama?“
|
||
\v 6 „Pokrytci!“ odrazil je. „Pravdivě o vás řekl Izajáš: ‚Ústa mají plná Boha, ale srdce prázdné.
|
||
\v 7 Jejich obřady jsou k ničemu, jejich učení nic než lidské výmysly.‘
|
||
\v 8 Opomíjíte skutečné Boží příkazy a nahrazujete je svými předpisy.
|
||
\v 9 Vždyť vy vlastně rušíte Boží zákon ve jménu svých tradic.
|
||
\v 10 Tak například Mojžíš vám tlumočil toto přikázání Božího zákona: ‚Měj v úctě svého otce i svou matku.‘ K tomu dodal, že každý, kdo by třeba jen nadával svým rodičům, propadá trestu smrti.
|
||
\v 11-12 Vy však připouštíte, aby člověk zanedbával své rodiče, kteří potřebují pomoc, jestliže má výmluvu: ‚Nemohu se o vás postarat, protože to, co z mého výdělku mělo patřit vám, jsem odevzdal jako příspěvek v chrámu.‘
|
||
\v 13 Tak stavíte svoje názory nad Boží zákon. A to je jenom jeden příklad z mnoha.“
|
||
\v 14 Pak k sobě přivolal zástup lidí a řekl jim:
|
||
\v 15-16 „Poslouchejte mě a snažte se porozumět. To, co sníte, nemůže nijak ublížit vaší duši; ničíte ji však, když se zabýváte nečistými a zlými myšlenkami a šíříte je kolem sebe.“
|
||
\v 17 Když potom vešel do nějakého domu, aby si odpočinul, začali se ho učedníci vyptávat na význam toho, co právě řekl.
|
||
\v 18 „Ani vy tomu nerozumíte?“ divil se Ježíš. „Nechápete, že duši člověka nemůže uškodit to, co snědl?
|
||
\v 19 Vždyť jídlo neznečišťuje nitro; projde jen žaludkem a vychází ven.“
|
||
\v 20 K tomu připojil: „Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra.
|
||
\v 21 Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost,
|
||
\v 22 nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti.
|
||
\v 23 To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“
|
||
\s1 Ježíš vyhání démona z dívky
|
||
\v 24 Když opustil Ježíš Galileu, odešel na sever do pohanské Fénicie, kde se ubytoval v jednom domě. Chtěl utajit svou přítomnost, ale bylo to marné; už se o něm vědělo i tam.
|
||
\v 25 Tak o něm uslyšela i jedna Syroféničanka.
|
||
\v 26 Přišla a prosila ho na kolenou, aby uzdravil její pomatenou dceru.
|
||
\v 27 Ježíš jí odpověděl: „Přišel jsem především pro ty, kdo se hlásí k živému Bohu. Nech nejprve najíst děti. Nebylo by správné vzít jim jídlo a hodit je štěňatům.“
|
||
\v 28 Žena se však nevzdala: „To je pravda, Pane, ale i štěňata sbírají pod stolem, co dětem upadne.“
|
||
\v 29 „Když to vidíš tak,“ řekl jí, „jdi klidně domů, tvoje dcera je zdravá.“
|
||
\v 30 Vrátila se tedy domů, kde nalezla dítě, jak klidně spí, beze stopy pomatenosti.
|
||
\s1 Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování
|
||
\v 31 Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí.
|
||
\v 32 Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil.
|
||
\v 33 Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.)
|
||
\v 34 Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!“
|
||
\v 35 V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit.
|
||
\v 36 Pak Ježíš žádal všechny shromážděné, aby se o tom nikomu nezmiňovali; ale čím více jim to zakazoval, tím více o tom mluvili, protože se s něčím podobným ještě nesetkali.
|
||
\v 37 Lidé žasli a říkali: „To už je schopen napravit všechno, když hluchým vrací sluch a němým řeč.“
|
||
\c 8
|
||
\s1 Ježíš sytí čtyři tisíce
|
||
\v 1 Opět se kolem Ježíše shromáždilo velké množství lidí. Byli s ním tak dlouho, že dojedli své zásoby. Ježíš si svolal učedníky, aby se o tom poradili.
|
||
\v 2 „Je mi líto těch lidí,“ řekl. „Jsou zde již tři dny a nemají co do úst.
|
||
\v 3 Když je pošlu domů bez jídla, cesta je vyčerpá. Vždyť někteří bydlí daleko.“
|
||
\v 4 „Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?“ ulekli se učedníci.
|
||
\v 5 „Kolik chlebů máte?“ zeptal se Ježíš. „Sedm,“ odpověděli.
|
||
\v 6 Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním.
|
||
\v 7 Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli.
|
||
\v 8-9 Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů
|
||
\v 10 a sám se svými učedníky nastoupil na loďku a přeplavili se k městečku Magdala.
|
||
\s1 Náboženští vůdcové žádají znamení z nebe
|
||
\v 11 Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat: „Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“
|
||
\v 12 „Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“ povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“
|
||
\s1 Ježíš varuje před falešným učením
|
||
\v 13 Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam.
|
||
\v 14 Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku.
|
||
\v 15 Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“
|
||
\v 16 Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace!
|
||
\v 17 Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví?
|
||
\v 18 ‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘ Cožpak si nic nepamatujete?
|
||
\v 19 Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.
|
||
\v 20-21 „A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“ „Sedm plných košů,“ přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“
|
||
\s1 Ježíš vrací zrak slepému muži
|
||
\v 22 Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil.
|
||
\v 23 Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se: „Vidíš něco?“
|
||
\v 24 Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!“
|
||
\v 25 Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny.
|
||
\v 26 Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej.“
|
||
\s1 Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš
|
||
\v 27 Potom Ježíš se svými učedníky opustil Galileu a procházel vesničkami v okolí Césareje Filipovy, na úpatí pohoří Hermonu. Cestou se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé považují?“
|
||
\v 28 „Někteří se domnívají, že jsi Jan Křtitel, jiní říkají, že jsi Elijáš nebo jiný velký prorok.“
|
||
\v 29 „A za koho mne považujete vy?“ otázal se dále. „Ty jsi ten zaslíbený král – Kristus,“ zvolal Petr.
|
||
\s1 Ježíš poprvé předpovídá svou smrt
|
||
\v 30 Nato jim přikázal, aby to nikomu neříkali,
|
||
\v 31 a začal jim vykládat, co ho čeká, než uskuteční své poslání. Bude muset velmi trpět, velekněží, učitelé zákona i židovští předáci ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.
|
||
\v 32 Mluvil s nimi naprosto otevřeně. Petr si ho vzal stranou a chtěl mu to rozmluvit.
|
||
\v 33 Ježíš se však obrátil k učedníkům a před nimi Petra pokáral: „Mlč, pokušiteli! Díváš se na to z lidského hlediska, a ne z Božího.“
|
||
\v 34 Ke svým učedníkům přizval ještě další lidi a kladl jim na srdce: „Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad.
|
||
\v 35 Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno. Kdo se však všeho zřekne pro mne a moji nabídku, najde pravý a věčný život.
|
||
\v 36 Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a pravý život promarní?
|
||
\v 37 Dostane snad ještě jednou takovou příležitost?
|
||
\v 38 Jestli se někdo stydí za mne a za má slova před nevěřícími a hříšnými lidmi, za toho se také já budu stydět, až se vrátím se svatými anděly v slávě svého Otce.
|
||
\c 9
|
||
\v 1 Někteří z vás, jak tu stojíte, se ještě dočkají mocných projevů Božího království.“
|
||
\s1 Ježíš se proměňuje na hoře
|
||
\v 2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vystoupili na vršek hory. Tam, daleko od lidí, se před očima učedníků stala s Ježíšem zvláštní proměna.
|
||
\v 3 Jeho tvář ozářila nadpozemská sláva a oděv se skvěl oslnivou bělostí, nedosažitelnou lidskými prostředky. Tu uviděli dva muže, jak s Ježíšem rozmlouvají;
|
||
\v 4 byli to Elijáš a Mojžíš.
|
||
\v 5 Petr zvolal: „Mistře, jak je dobře, žes nás vzal s sebou! Hned vám třem postavíme přístřeší.“
|
||
\v 6 Ani si vzrušením neuvědomoval, co říká; tak byli tím viděním vyvedeni z míry.
|
||
\v 7 Vtom je všechny zahalil oblak a z něho se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“
|
||
\v 8 Když se mrak rozplynul, učedníci se rozhlédli, ale kromě Ježíše už nikoho neviděli.
|
||
\v 9 Cestou dolů jim Ježíš přikázal, aby o té události nikomu nevyprávěli dříve, než vstane z mrtvých.
|
||
\v 10 Slíbili, že o tom zatím budou mlčet, ale vůbec nechápali, co myslel tím, že „vstane z mrtvých“.
|
||
\v 11 „Proč učitelé zákona říkají, že dříve než Kristus musí znovu přijít prorok Elijáš?“ otázali se Ježíše.
|
||
\v 12-13 „Ano, nejprve měl přijít Elijáš, aby dal vše do pořádku. A on také přišel a připravil mi cestu. Ovšem, jak je v Bibli předpověděno, naložili s ním, jak se jim zlíbilo. Ale všimněte si, že Písmo hovoří také o Synu člověka, jak musí velmi trpět a upadnout do opovržení.“
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem
|
||
\v 14 Když sestoupili k ostatním učedníkům, našli je obklopené množstvím lidí; mezi nimi byli i učitelé zákona, kteří se s učedníky o něčem dohadovali.
|
||
\v 15 Když však uviděli Ježíše, uctivě ztichli a šli mu naproti, aby ho uvítali.
|
||
\v 16 „O čem se dohadujete?“ zeptal se jich.
|
||
\v 17 Z davu vystoupil jeden muž: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna; je posedlý démonem, který ho připravuje o řeč i sluch.
|
||
\v 18 Kdykoliv se ho ten duch zmocní, svíjí se v křeči, skřípe zuby, z úst mu jde pěna a upadá do bezvědomí. Žádal jsem tvé učedníky, aby ho od toho osvobodili, ale nedokázali to.“
|
||
\v 19 „Ach, vy lidé,“ zvolal Ježíš, „jak dlouho bude trvat, než uvěříte? Jak dlouho vás budu ještě snášet a mít s vámi trpělivost? Přiveďte toho hocha ke mně!“
|
||
\v 20 Šli pro něj. Sotva se s však přiblížil k Ježíšovi, chlapec se svalil na zem a svíjel se s pěnou u úst.
|
||
\v 21 „Jak dlouho tím trpí?“ otázal se Ježíš otce. „Už od malička.
|
||
\v 22 Často byl ve smrtelném nebezpečí, protože ten démon jím smýkal do ohně i do vody. Jestliže je to možné, slituj se a pomoz!“
|
||
\v 23 „Jestli je to možné?“ podivil se Ježíš. „Všechno je možné pro toho, kdo věří.“
|
||
\v 24 „Věřím, Pane, ale pomoz mi věřit víc!“ zvolal otec se slzami v očích:
|
||
\v 25 Ježíš si všiml, že se sbíhají další lidé, a tak přikázal: „Duchu, který ovládáš jeho smysly, vyjdi z něho – jednou provždy!“
|
||
\v 26 Mladík vykřikl, ještě jednou se zkroutil křečí a pak ztichl. Démon ho opustil. Hoch však zůstal ležet bez známek života. Davem proběhl šepot, že je mrtvý.
|
||
\v 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl jej a on se postavil.
|
||
\v 28 Když pak Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: „Proč jsme toho démona nemohli vyhnat my?“
|
||
\v 29 „Zde pomůže jen modlitba a půst,“ odpověděl jim.
|
||
\s1 Ježíš podruhé předpovídá svou smrt
|
||
\v 30 Když se odtamtud vydali na další cestu, procházeli Galileou, ale Ježíš si nepřál, aby se o něm lidé dozvěděli.
|
||
\v 31 Chtěl mít čas pro své učedníky. Znovu je připravoval na to, že Syn člověka – totiž on sám – bude vydán na pospas lidem, kteří ho zabijí. Ale třetí den po smrti zase vstane k životu.
|
||
\v 32 Oni tomu sice stále nerozuměli, styděli se však zeptat se ho.
|
||
\s1 Učedníci se přou o to, kdo z nich je větší
|
||
\v 33 Potom se vrátili do Ježíšova příbytku v Kafarnaum. Tam se Ježíš zeptal svých učedníků, o čem se to cestou dohadovali.
|
||
\v 34 Oni však mlčeli. Přeli se totiž, kdo z nich je významnější.
|
||
\v 35 Ježíš se posadil a shromáždil je kolem sebe. „Kdo chce být na prvním místě u mne, bude u lidí jako ten poslední a všem bude sloužit,“ řekl.
|
||
\v 36 Pak k sobě zavolal malé děcko a vzal je před nimi do náruče se slovy:
|
||
\v 37 „Kdo se zastane takového dítěte a přijme ho v mém jménu, přijímá mne. Nepřijímá však jenom mne, ale i toho, který mne poslal.“
|
||
\s1 Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu
|
||
\v 38 „Mistře,“ hlásil mu Jan, „viděli jsme člověka, který tvým jménem vyhání démony, a nebyl to nikdo z našich. Zakázali jsme mu to, když mezi nás nepatří.“
|
||
\v 39 „Neměli jste mu bránit,“ odpověděl Ježíš. „Vždyť přece žádný, kdo v mém jménu učiní zázrak, nemůže se hned po tom obrátit proti mně.
|
||
\v 40 Kdo není proti nám, je s námi.
|
||
\v 41 A kdyby vám někdo podal sklenici vody jen proto, že jste moji – říkám vám, nepřijde o svou odměnu.
|
||
\v 42 Kdo by však připravil o víru někoho, kdo mi důvěřuje jako toto dítě, lépe by mu bylo uvázat mlýnský kámen na krk a hodit ho do moře.
|
||
\s1 Ježíš varuje před pokušením
|
||
\v 43-44 Svádí-li tě tvá ruka k činění zla, utni ji! Je pro tebe rozhodně lépe být bez ruky a mít jistotu, že budeš žít věčně, než mít obě ruce a jít do neuhasitelného ohně, odkud není vysvobození.
|
||
\v 45-46 Podobně – svádí-li tě ke zlému tvá noha, zbav se jí. Je lépe být chromý a mít jistý věčný život, než s oběma nohama navěky zahynout.
|
||
\v 47-48 A tak i oko: je-li původcem zla ve tvém životě, zbav se ho. Lépe je vejít do Božího království jednooký, než s oběma očima do věčného zahynutí.
|
||
\v 49 Ke každé oběti patří sůl.
|
||
\v 50 Sůl je dobrá věc. Ztratí-li však svou chuť a schopnost bránit rozkladu, čím ji nahradíte? Nebraňte se proto zkouškám a držte spolu.“
|
||
\c 10
|
||
\s1 Ježíš učí o manželství a rozvodu
|
||
\v 1 Ježíš opustil Kafarnaum a prošel Zajordáním do Judska. I zde ho obklopilo množství lidí a on je začal učit jako obvykle.
|
||
\v 2 Přišli však za ním farizejové a pokoušeli se ho nachytat: zeptali se ho, zda je dovolen rozvod.
|
||
\v 3 Místo odpovědi jim dal otázku: „Co řekl o rozvodu Mojžíš?“
|
||
\v 4 „K tomu, aby manželství bylo zrušeno, podle Mojžíše stačí, když muž napíše ženě rozlukový list.“
|
||
\v 5 „To byl jen Mojžíšův ústupek tvrdosti lidského srdce,“ řekl na to Ježíš. „Bůh si to tak nikdy nepřál.
|
||
\v 6 Hned na počátku stvořil člověka jako nerozlučnou dvojici, muže a ženu.
|
||
\v 7 Proto muž opustí své rodiče a připojí se ke své manželce;
|
||
\v 8 v tom spojení již nežijí jako dva jedinci, ale stávají se jednou bytostí.
|
||
\v 9 A proto člověk nemá právo rozdělit, co Bůh spojil.“
|
||
\v 10 Později se učedníci znovu k té otázce vrátili.
|
||
\v 11 Vyložil jim to: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě.
|
||
\v 12 A právě tak rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“
|
||
\s1 Ježíš žehná malým dětem
|
||
\v 13 Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali.
|
||
\v 14 Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království.
|
||
\v 15 A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“
|
||
\v 16 Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.
|
||
\s1 Ježíš mluví k bohatému muži
|
||
\v 17 Když se zase vydali na cestu, dohonil je nějaký muž a padl před Ježíšem na kolena: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“
|
||
\v 18 „Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh,“ odvětil Ježíš.
|
||
\v 19 „A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“
|
||
\v 20 „Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí.“
|
||
\v 21 Ježíš ho objal pohledem: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“
|
||
\v 22 Když to ten člověk vyslechl, zesmutněl a odešel s těžkým srdcem. Byl totiž velmi bohatý.
|
||
\v 23 Ježíš ho mlčky sledoval očima a pak se otočil k učedníkům: „Jak těžké je pro boháče vejít do Božího království!“
|
||
\v 24 To je zarazilo. Není snad majetek důkazem Boží přízně? „Přátelé, do Božího království se těžko dostanou ti, pro které jsou peníze a majetek smyslem života.
|
||
\v 25 Snáze projde velbloud tou uzoučkou brankou, které říkáte jehelné ucho, než bohatý vejde do Božího království.“
|
||
\v 26 To jim dodalo. „Má vůbec někdo naději, že se tam dostane?“ říkali si mezi sebou.
|
||
\v 27 Podíval se na ně. „Člověk na to nestačí, ale Bůh je všemocný.“
|
||
\v 28 Tu promluvil Petr: „Ale my jsme se všeho vzdali a šli za tebou.“
|
||
\v 29 „Ujišťuji vás,“ odpověděl Ježíš, „že každému, kdo se z lásky ke mně a pro šíření evangelia něčeho vzdá – ať už domova, života se sourozenci, rodiči, manželkou a dětmi, nebo majetku,
|
||
\v 30 se to vrátí stonásobně už zde na zemi (i když neujde pronásledování) a v budoucnosti ho čeká věčný život.
|
||
\v 31 Mnozí, kteří u lidí něco znamenají, budou poslední, a těm nejpohrdanějším se tam dostane čestných míst.“
|
||
\s1 Ježíš potřetí předpovídá svou smrt
|
||
\v 32 Když potom byli na cestě do Jeruzaléma, Ježíš šel vpředu a ostatní se drželi za ním. Co jim Ježíš řekl, to je znepokojilo a naplnilo obavami. Zavolal k sobě svých dvanáct učedníků a znovu je připravoval na to, co ho čeká:
|
||
\v 33 „Musíme do Jeruzaléma a tam Syn člověka padne do rukou velekněží a učitelů zákona a ti ho odsoudí a vydají pohanům.
|
||
\v 34 Budou se mu veřejně vysmívat, plivat na něj, zbičují a zabijí ho. Ale třetí den vstane z mrtvých.“
|
||
\s1 Ježíš učí o službě druhým
|
||
\v 35 Přihlásili se Zebedeovi synové Jakub a Jan: „Mistře, chtěli bychom tě o něco poprosit.“
|
||
\v 36 „Co si ode mne přejete?“ vzhlédl Ježíš.
|
||
\v 37 „Až usedneš na trůn, chtěli bychom ti sedět nejblíže se všech, každý z jedné strany vedle tebe.“
|
||
\v 38 „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít z kalicha hořkosti, ze kterého musím pít já, a projít křtem utrpení, který mě čeká?“
|
||
\v 39 „Ale jistě,“ přisvědčili. „Dobře, budete pít z mého kalicha a budete pokřtěni stejným křtem.
|
||
\v 40 Ale není mou věcí určovat vám pořadí v Božím království. To už je stanoveno.“
|
||
\v 41 Ostatních deset se zlobilo na Jakuba a Jana.
|
||
\v 42 Ale Ježíš je svolal dohromady a řekl jim: „Víte, že vládcové mají moc nad národy, a kdo vládne, obvykle druhé utlačuje.
|
||
\v 43 Ale mezi vámi to tak být nemá. Naopak, kdo z vás chce být velký, ať všem pokorně slouží.
|
||
\v 44 A kdo z vás chce být na předním místě, ať je pomocníkem všech.
|
||
\v 45 Vždyť já – Syn člověka – jsem nepřišel na svět proto, aby mi ostatní sloužili, ale abych já sloužil jim a abych položil život pro záchranu mnoha lidí.“
|
||
\s1 Ježíš uzdravuje slepého žebráka
|
||
\v 46 Procházeli také Jerichem, kde se k nim přidal velký zástup. U cesty seděl slepý žebrák Bartimeus – Timeův syn.
|
||
\v 47 Když uslyšel, že to jde Ježíš Nazaretský, křičel: „Ježíši z rodu krále Davida, slituj se nade mnou!“
|
||
\v 48 Lidé mu domlouvali, aby mlčel. Ale on volal tím hlasitěji: „Synu Davidův, slituj se nade mnou!“
|
||
\v 49 Ježíš ho uslyšel, zastavil se a přikázal, aby slepce zavolali. Vrátili se tedy k Bartimeovi se vzkazem: „Máš štěstí, Ježíš tě volá – vstaň!“
|
||
\v 50 Slepec odhodil svůj starý kabát, vyskočil a klopýtal k Ježíšovi.
|
||
\v 51 „Co pro tebe mohu udělat?“ dotkl se ho Ježíš. „Mistře, chci vidět!“
|
||
\v 52 „Staň se, tvá víra tě zachránila.“ V té chvíli se slepci vrátil zrak a on se vydal také za Ježíšem.
|
||
\c 11
|
||
\s1 Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku
|
||
\v 1 Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed
|
||
\v 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte.
|
||
\v 3 A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“
|
||
\v 4 Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko.
|
||
\v 5 Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.
|
||
\v 6 Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.
|
||
\v 7 Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu.
|
||
\v 8 Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu.
|
||
\v 9 Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: „Ať žije král! Sláva!
|
||
\v 10 Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!“
|
||
\v 11 Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
|
||
\s1 Ježíš opět čistí chrám
|
||
\v 12 Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad.
|
||
\v 13 Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
|
||
\v 14 Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“
|
||
\v 15 Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal.
|
||
\v 16 Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
|
||
\v 17 „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“
|
||
\v 18 Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
|
||
\v 19 Večer Ježíš s učedníky opustil město.
|
||
\s1 Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv
|
||
\v 20 Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
|
||
\v 21 Petr si vzpomněl na včerejší příhodu. „Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
|
||
\v 22 „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší.
|
||
\v 23 Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti.
|
||
\v 24 Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.
|
||
\v 25 Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.
|
||
\v 26 Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
|
||
\s1 Židé se přou o Ježíšovu autoritu
|
||
\v 27 Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu
|
||
\v 28 „Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“
|
||
\v 29 „Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc.
|
||
\v 30 Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“
|
||
\v 31 Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili.
|
||
\v 32 A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“
|
||
\v 33 A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“ „Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.
|
||
\c 12
|
||
\s1 Ježíš vypráví podobenství o boháči
|
||
\v 1 Začal pak vyprávět následující příběh: „Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval.
|
||
\v 2 Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel.
|
||
\v 3 Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.
|
||
\v 4 Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali.
|
||
\v 5 Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili.
|
||
\v 6 Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.
|
||
\v 7 Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘
|
||
\v 8 A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.
|
||
\v 9 Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným.
|
||
\v 10 Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno: ‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším – svorníkem klenby.
|
||
\q2
|
||
\v 11 Pán Bůh to tak učinil a my stojíme v údivu.‘ “
|
||
\v 12 Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.
|
||
\s1 Židé se ptají Ježíše na placení daně
|
||
\v 13 Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.
|
||
\v 14 „Mistře,“ oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“
|
||
\v 15 Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“
|
||
\v 16 Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“ „Římského císaře,“ řekli.
|
||
\v 17 „Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Tak jim to zase nevyšlo.
|
||
\s1 Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
|
||
\v 18 Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.
|
||
\v 19 Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka.
|
||
\v 20 Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí.
|
||
\v 21 Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice.
|
||
\v 22 Nakonec zemřela i ta žena.
|
||
\v 23 Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“
|
||
\v 24 Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života.
|
||
\v 25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.
|
||
\v 26-27 A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘ Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,‘ pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle.“
|
||
\s1 Židé se ptají Ježíše na největší přikázání
|
||
\v 28 Tyto rozhovory sledoval jeden z učitelů zákona. Zdálo se mu, že Ježíš odpovídá znamenitě. A tak mu předložil svůj problém: „Které přikázání je nejdůležitější?“
|
||
\v 29 Ježíš nezaváhal: „První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán.
|
||
\v 30 Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil.
|
||
\v 31 A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. Nejsou důležitější přikázání než tato.“
|
||
\v 32 „Mistře, tys dobře vystihl to podstatné,“ musel uznat tazatel. „Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného.
|
||
\v 33 Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe – to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři.“
|
||
\v 34 „Ty nejsi daleko od Božího království,“ ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.
|
||
\s1 Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
|
||
\v 35 Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: „Z čeho náboženští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida?
|
||
\v 36 Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.‘
|
||
\v 37 Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?“
|
||
\s1 Ježíš varuje před náboženskými vůdci Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů.
|
||
\v 38 Jednou je varoval: „Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim.
|
||
\v 39 Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách.
|
||
\v 40 Vyjídají vdovské domy tím, že si dávají platit za modlitby, které úmyslně protahují. Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji.“
|
||
\s1 Chudá vdova dává vše, co má
|
||
\v 41 Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz.
|
||
\v 42 Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince.
|
||
\v 43 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: „Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči.
|
||
\v 44 Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.“
|
||
\c 13
|
||
\s1 Ježíš vypráví o budoucnosti
|
||
\v 1 Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Podívej, Mistře, z jakých mohutných kvádrů je chrám vystavěn. Není to krása?“
|
||
\v 2 „Z téhle krásy,“ zachmuřil se Ježíš, „nezbude nic než rozvaliny. Vše bude rozbořeno.“
|
||
\v 3 Vyhledal tiché místo na svahu Olivové hory, odkud byl výhled na chrám. Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho ptali,
|
||
\v 4 kdy ta pohroma nastane a jaké varování ji bude předcházet.
|
||
\v 5 Ježíš začal hovořit: „Dejte si pozor, aby vás někdo neoklamal.
|
||
\v 6 Mnozí přijdou a budou tvrdit, že oni spasí svět. A řadu lidí zmatou.
|
||
\v 7 Na mnohých místech vzplanou války a nepokoje. Neděste se, to bude znamení konce, ale ještě ne konec světa.
|
||
\v 8 Znepřátelí se národ s národem, stát se státem. Na různých místech budou zemětřesení, nastane hlad. Ale to bude jen počátek porodních bolestí nového věku.
|
||
\v 9 Nedejte se překvapit. Budou vás vláčet před soudy, bičovat v synagogách, předvedou vás před vlády a krále, protože jste moji následovníci. A to bude vaše příležitost, abyste jim svědčili, že já jsem přišel zachránit svět.
|
||
\v 10 Dříve, než nastane konec světa, musí se o mně dozvědět lidé všech národů.
|
||
\v 11 Až vás budou vyslýchat, nestarejte se předem, jak budete odpovídat. Duch svatý vám dá pravá slova.
|
||
\v 12 Bude to těžká doba; bratr vydá na smrt svého bratra, otec syna. Děti se postaví proti rodičům a zničí je.
|
||
\v 13 A vy? Vás budou všichni nenávidět, protože jste mi oddáni. Ale kdo se mne přes všechno nezřekne, bude spasen.
|
||
\v 14 To, co se odehraje zde v Jeruzalémě, bude obrazem událostí na konci světa. Až bude chrám znesvěcen, nečekejte na nic a utečte do hor.
|
||
\v 15 Budete-li na schodišti, už se nevracejte do domu, abyste si něco vzali s sebou.
|
||
\v 16 Budete-li pracovat na poli, nechoďte se domů převléknout.
|
||
\v 17 Zle bude v těchto dnech těhotným ženám a kojícím matkám.
|
||
\v 18 Proste Boha, abyste nemuseli utíkat v zimě.
|
||
\v 19 Také na konci věků budou strašné doby, jaké tu od stvoření světa nebyly.
|
||
\v 20 Kdyby Bůh ty dny nezkrátil, žádný člověk by nebyl zachráněn. Ale zkrátí je pro záchranu svých vyvolených.
|
||
\s1 Ježíš mluví o svém návratu
|
||
\v 21 A když vám někdo řekne: Hleďte, tenhle je spasitel nebo tamten – nevěřte!
|
||
\v 22 Ukáže se mnoho falešných spasitelů a lživých proroků a budou dělat lecjaké zázraky ve snaze obelstít všechny, kteří patří Bohu – kdyby to bylo možné.
|
||
\v 23 Předem vás varuji, dejte si na ně pozor.
|
||
\v 24 Po těchto útrapách se slunce zatmí, měsíc přestane svítit,
|
||
\v 25 hvězdy budou padat a zákony vesmíru budou otřeseny.
|
||
\v 26 A pak uvidíte mne – skutečného Spasitele, jak přicházím v oblacích s mocí a slávou.
|
||
\v 27 Vyšlu své posly, aby shromáždili moje vyvolené ze všech koutů světa.
|
||
\v 28 Posuzujte znamení té doby, jako pozorujete ovocné stromy: Nejprve raší listí, pak stromy nasazují na květ a potom na ovoce; tehdy víte, že brzo přijde sklizeň.
|
||
\v 29 Až se stanou ty věci, o kterých jsem hovořil, vězte, že konec je blízko, přede dveřmi.
|
||
\v 30 Již vaše generace se přesvědčí o pravdivosti mých slov.
|
||
\v 31 Nebe a země zaniknou, ale má slova nepozbudou platnosti.
|
||
\s1 Ježíš vyzývá k bdělosti
|
||
\v 32 Dnes nikdo, ani andělé, ani já, neznáme den a hodinu, kdy se to má stát; jen můj Otec to ví přesně.
|
||
\v 33 A protože to ani vy nemůžete vědět, buďte bdělí. Čekejte na mne.
|
||
\v 34 Můj příchod bude jako návrat muže, který odcestoval do ciziny. Svým zaměstnancům uložil práci, kterou mají zatím vykonávat, a vrátnému poručil, aby bděl.
|
||
\v 35 Buďte ostražití! Vždyť nevíte, kdy se mám vrátit. Může to být večer, v noci, za svítání nebo i za bílého dne.
|
||
\v 36 Nerad bych vás našel spící. Očekávejte můj návrat.
|
||
\v 37 Říkám vám i všem po vás: Bděte!“
|
||
\c 14
|
||
\s1 Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
|
||
\v 1-9 Dva dny před židovskými Velikonocemi byl Ježíš v Betanii hostem u Šimona, zvaného Malomocný. Právě byli u stolu, když do domu přišla žena s alabastrovou nádobkou drahocenného vonného oleje z pravého nardu. Otevřela ji a olej vylila na Ježíšovu hlavu. Některým se to zdálo přehnané a říkali si mezi sebou: „K čemu takové plýtvání? Vždyť ten olej měl cenu přes tři sta denárů. Mohli jsme ho prodat a výtěžek rozdat chudým.“ Vyčetli to i té ženě. Ale Ježíš se jí ujal: „Nechte ji. Proč jí kazíte radost? Vždyť ona to myslí dobře. Chudých bude vždycky dost a budete mít příležitost jim pomáhat, ale já od vás odejdu. Udělala, co mohla. Vlastně předem ošetřila moje tělo, jako se to dělá před pohřbem. Poslyšte, co vám teď řeknu: Kdekoliv po světě se bude mluvit o mně, tam se také bude připomínat tento její čin.“ Mezitím se radili velekněží a učitelé zákona, jak by Ježíše nenápadně zatkli a odstranili. Usnesli se: „Nesmíme to udělat o svátcích, aby nevznikly nepokoje, když je v Jeruzalémě mnoho poutníků.“
|
||
\s1 Jidáš domlouvá zradu Ježíše
|
||
\v 10 Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, nabídl vedoucím židovským kněžím, že jim Ježíše vydá, až bude na nějakém opuštěném místě.
|
||
\v 11 To právě potřebovali, a tak mu za to slíbili peněžitou odměnu. Od té chvíle čekal Jidáš na svou příležitost.
|
||
\s1 Učedníci připravují velikonoční večeři
|
||
\v 12 První den svátků, kdy se zabíjel a jedl velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“
|
||
\v 13 Ježíš poslal dva z nich do města; měli potkat člověka se džbánem vody
|
||
\v 14 a sledovat ho až do domu. Majiteli toho domu měli říci: „Mistr prosí, abys nám ukázal místnost, kde máme jíst velikonoční večeři.“
|
||
\v 15 A on jim měl ukázat velikou jídelnu v patře, zařízenou a připravenou. Tam měli prostřít k jídlu.
|
||
\v 16 Dva z učedníků šli tedy do města, podle Ježíšova návodu našli dům a připravili velikonočního beránka.
|
||
\s1 Ježíš naposledy večeří s učedníky
|
||
\v 17 Večer tam přišel Ježíš s ostatními.
|
||
\v 18 Při večeři se na ně obrátil: „Poslyšte, co vám řeknu: Jeden z vás, kteří jste se mnou u stolu, mě zradí.“
|
||
\v 19 Zaraženě na sebe pohlédli: „Koho tím míní? Snad ne mne?“
|
||
\v 20 Opakoval jim: „Je to jeden z vás dvanácti, který si nabírá ze stejné mísy se mnou.
|
||
\v 21 Jdu cestou, která je mi určena, ale běda tomu člověku, který se propůjčil ke zradě. Bylo by pro něho lépe, kdyby se byl nenarodil.“
|
||
\v 22 Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: „Jezte, to je moje tělo!“
|
||
\v 23 Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy:
|
||
\v 24 „To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem.
|
||
\v 25 A já vám říkám, že už neokusím jiného vína až do té doby, než s vámi zasednu k hostině v Božím království.“
|
||
\s1 Ježíš předpovídá Petrovo zapření
|
||
\v 26 Nakonec zazpívali píseň a vyšli ven na Olivovou horu.
|
||
\v 27 Cestou jim Ježíš řekl: „Tuto noc mě všichni opustíte. Prorok o tom napsal: ‚Zabijí pastýře a ovce se rozprchnou.‘
|
||
\v 28 Ale vstanu z mrtvých a půjdu napřed do Galileje, kde se setkáme.“
|
||
\v 29 „I kdyby tě všichni zradili, já tě neopustím,“ prohlásil Petr.
|
||
\v 30 „Poslyš, co ti řeknu,“ odvětil Ježíš. „Dřív než kohout ráno podruhé zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
|
||
\v 31 „Kdybych měl i zemřít, nezapřu tě,“ zapřísahal se Petr. Ostatní slibovali podobně.
|
||
\s1 Ježíš prožívá muka v zahradě
|
||
\v 32 Přišli do olivového sadu, zvaného Getsemane. „Počkejte tady na mne, než se pomodlím,“ požádal Ježíš učedníky.
|
||
\v 33 Vzal s sebou jenom Petra, Jakuba a Jana. Ti viděli, že Ježíše se zmocňuje strach a tíseň.
|
||
\v 34 Netajil se tím: „Je mi těžko až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou.“
|
||
\v 35 Odešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby byl ušetřen nastávajících hodin, kdyby to bylo možné.
|
||
\v 36 „Otče, Otče,“ volal, „ty máš všechny možnosti. Ušetři mne toho kalicha utrpení. Nehleď však na to, co chci já, podrobím se poslušně tvé vůli.“
|
||
\v 37 Vrátil se k těm, které vzal s sebou, a viděl, že spí. Probudil Petra: „Šimone, jak můžeš spát? To nedokážeš se mnou bdít ani tu chvíli?
|
||
\v 38 Probuďte se a modlete se, abyste obstáli v přicházející zkoušce. Odhodlání nestačí, když člověk nemá dost sil.“
|
||
\v 39 A opět odešel a modlil se jako předtím.
|
||
\v 40 Když se k nim vrátil podruhé, spali zase, protože byli velmi unaveni. Nevěděli, co říci na svou omluvu.
|
||
\v 41 Když přišel potřetí, řekl jim: „Ještě spíte? Ještě odpočíváte? Už dost! Přichází chvíle, kdy Syn člověka bude vydán do rukou zlých lidí.
|
||
\v 42 Vstaňte a pojďte, můj zrádce už je zde.“
|
||
\s1 Ježíš je zatčen
|
||
\v 43 Jen to dořekl, přicházel Jidáš – jeden z dvanácti nejbližších, a s ním velký zástup mužů, ozbrojených meči a obušky. Byla to chrámová stráž, poslaná velekněžími.
|
||
\v 44 Aby se ve tmě nezmýlili, zrádce si s nimi smluvil toto znamení: „Kterého z nich políbím na pozdrav, to je on. Chyťte ho a dobře držte.“
|
||
\v 45 Přistoupil tedy k Ježíši a se slovem „Mistře“ ho políbil.
|
||
\v 46 Ozbrojenci Ježíše popadli a zajali ho.
|
||
\v 47 Jeden z jeho učedníků vytasil meč a sekl po jednom z útočníků tak, že mu uťal ucho.
|
||
\v 48 Ježíš se hájil pouze slovy: „Cožpak jsem zločinec, že jste na mne přitáhli jako do boje?
|
||
\v 49 Každý den jsem přece učíval v chrámu, ale tam jste se na mne neodvážili. Ani nevíte, jak přesně plníte proroctví řečená o mně.“
|
||
\v 50 Ježíšovi učedníci se rozprchli.
|
||
\v 51 Pouze jeden chlapec narychlo oblečený sledoval Ježíše z povzdálí. Strážci ho chytili za plášť,
|
||
\v 52 ale on se z něj vyvlékl a utekl nahý.
|
||
\s1 Kaifáš vyslýchá Ježíše
|
||
\v 53 Ježíše odvedli k veleknězi, který ihned svolal nejvyšší židovskou radu.
|
||
\v 54 Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi.
|
||
\v 55 Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin.
|
||
\v 56 Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly.
|
||
\v 57-58 Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: „Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou.“
|
||
\v 59 Ale ani tato svědectví nebyla jednotná.
|
||
\v 60 Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: „Jak vyvrátíš tato obvinění?“
|
||
\v 61 Ježíš však mlčel a nijak se nehájil. „Jsi Kristus, Boží Syn?“ dotíral velekněz.
|
||
\v 62 „Ano, jsem,“ potvrdil Ježíš. „Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků.“
|
||
\v 63 Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: „Nač ještě svědky?
|
||
\v 64 Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?“ Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu,
|
||
\v 65 plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli: „Hádej, kdo to byl, ty proroku?“ A také strážci ho začali bít obušky.
|
||
\s1 Petr zapírá, že zná Ježíše
|
||
\v 66-67 Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!“
|
||
\v 68 „Nechápu, o čem mluvíš,“ zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout.
|
||
\v 69 Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: „Je to jeden z jeho přívrženců!“
|
||
\v 70 Petr to však znovu popřel. Kdosi se na něj osopil: „Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk.“
|
||
\v 71 Tu se Petr začal dušovat a přísahal: „Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte.“
|
||
\v 72 A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.
|
||
\c 15
|
||
\s1 Židovská rada soudí Ježíše
|
||
\v 1 Brzy ráno velekněží s nejvyšší židovskou radou vynesli nad Ježíšem rozsudek smrti a poslali ho v poutech k římskému místodržiteli Pilátovi.
|
||
\s1 Ježíš je souzen Pilátem
|
||
\v 2 „Tak ty jsi ten král Židů?“ ušklíbl se Pilát. „Jak říkáš,“ odpověděl Ježíš.
|
||
\v 3 Velekněží ho u Piláta obvinili z mnoha zločinů.
|
||
\v 4 „Co ty na?“ dal mu slovo místodržitel. „Co odpovíš na všechny ty žaloby?“
|
||
\v 5 Ježíš však už ani nepromluvil, nehájil se. Divný zločinec!
|
||
\s1 Pilát vydává Ježíše k ukřižování
|
||
\v 6 Vždy o Velikonocích amnestoval místodržitel podle volby lidu jednoho ze židovských vězňů.
|
||
\v 7 Pro výtržnost a vraždu seděl ve vězení jakýsi Barabáš se svými kumpány.
|
||
\v 8 Před Pilátovým sídlem se shromáždil dav a začal se dovolávat tradiční amnestie.
|
||
\v 9 Pilát toho využil a promluvil k nim: „Chcete, abych propustil toho židovského krále?“
|
||
\v 10 Tušil totiž, že velekněží ho odsoudili k smrti, protože se báli jeho vlivu na lidi.
|
||
\v 11 Ale velekněžími navedená chátra žádala propuštění Barabáše.
|
||
\v 12 „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“
|
||
\v 13 „Ukřižovat!“ ozvaly se výkřiky.
|
||
\v 14 „Ale za jaký zločin?“ namítal Pilát. Lůza však skandovala: „Na kříž! Na kříž!“
|
||
\v 15 Pilát tedy ustoupil nátlaku davu, dal propustit z vězení Barabáše a Ježíše vydal popravčí četě, aby ho zbičovali a ukřižovali.
|
||
\s1 Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi
|
||
\v 16 Vojáci odvedli Ježíše na nádvoří vládní budovy a svolali celou rotu.
|
||
\v 17 Oblékli ho do purpurové látky jako do královského pláště, spletli věnec z trní a posadili mu ho na hlavu jako korunu.
|
||
\v 18 Začali ho výsměšně zdravit a volali: „Ať žije židovský král!“
|
||
\v 19 Bili jej holí do hlavy, plivali na něj a pak si zase před něj klekali a klaněli se mu.
|
||
\v 20 Když se dost pobavili, svlékli mu zase purpurový plášť, oblékli mu jeho vlastní šaty a vedli ho na popraviště.
|
||
\s1 Ježíš je veden k ukřižování
|
||
\v 21 Ježíš nemohl těžký kříž sám unést. Do města právě přicházel jistý Šimon, rodák z Kyrény, a toho vojáci přinutili, aby mu pomohl. (Šimon je otec pozdějších křesťanů Alexandra a Rufa.)
|
||
\v 22 Tak přivedli Ježíše až na popraviště, které se jmenovalo Golgota, což znamená Lebka.
|
||
\v 23 Nabídli mu víno s omamnou příměsí, ale on je odmítl.
|
||
\v 24 Pak jej přibili na kříž a losovali o jeho šaty.
|
||
\s1 Ježíš je ukřižován
|
||
\v 25 Poprava se konala v devět hodin ráno.
|
||
\v 26 Ježíšovu vinu oznamoval nápis nad jeho hlavou: „Židovský král“.
|
||
\v 27 Zároveň s ním ukřižovali dva zločince; jednoho po pravé a druhého po levé straně.
|
||
\v 28 Splnila se tak prorocká předpověď: „Je zahrnut mezi zločince.“
|
||
\v 29 Kolemjdoucí mu nadávali a vysmívali se mu: „Tak tys nám chtěl zbořit chrám a za tři dny ho zase postavit?
|
||
\v 30 Když jsi tak mocný, pomoz si sám a sestup z kříže!“
|
||
\v 31 Mezi posměvači byla i skupina významných kněží a učitelů zákona, kteří si mezi sebou říkali: „Jiným pomáhal a teď je bezmocný.
|
||
\v 32 Jestli je to opravdu Mesiáš, zaslíbený král Izraele, ať sestoupí z kříže. To nás přesvědčí a uvěříme mu.“ A také zločinci na křížích mu spílali.
|
||
\s1 Ježíš umírá na kříži
|
||
\v 33 V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin.
|
||
\v 34 Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
|
||
\v 35 Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše.
|
||
\v 36 Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“
|
||
\v 37 Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel.
|
||
\v 38 V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů.
|
||
\v 39 Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
|
||
\v 40 Zpovzdálí přihlížely některé ženy, mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba „malého“ a Josefa, a Salome.
|
||
\v 41 Ty v něho uvěřily už kdysi v Galileji a od té doby mu sloužily. A byly tu i jiné ženy, které s ním přišly do Jeruzaléma.
|
||
\s1 Ježíš je pohřben
|
||
\v 42 Nastával páteční večer, pro židy začátek sobotního svátku.
|
||
\v 43 Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo.
|
||
\v 44 Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele popravčí čety a zeptal se ho na to.
|
||
\v 45 Když mu to setník potvrdil, přikázal vydat Ježíšovo tělo Josefovi.
|
||
\v 46 Ten koupil plátno, a když sňali Ježíšovo tělo z kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod přivalili kamennou desku.
|
||
\v 47 Marie Magdaléna a Marie Josefova je sledovaly, a věděly tak, kde je Ježíš pohřben.
|
||
\c 16
|
||
\s1 Ježíš vstává z mrtvých
|
||
\v 1 V sobotu večer, když skončil svátek, Marie Magdaléna, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné masti, aby jimi podle židovského zvyku potřely Ježíšovo tělo.
|
||
\v 2 Druhý den, již za svítání, šly ke hrobu.
|
||
\v 3 Cestou hovořily o tom, kdo jim odstraní obrovský kámen, kterým byl vchod zatarasen.
|
||
\v 4 Když tam došly, pohlédly na hrob a zjistily, že kámen už někdo odvalil. Vchod byl volný.
|
||
\v 5 Vešly do hrobky a na pravé straně uviděly sedět mladého muže v bílých šatech. Ženy se ho velice lekly,
|
||
\v 6 ale on jim řekl: „Nebojte se! Hledáte ukřižovaného Ježíše Nazaretského? Není tady, vstal z mrtvých. Podívejte se na místo, kam ho položili; je prázdné.
|
||
\v 7 Jděte a ohlaste jeho učedníkům i Petrovi, že půjde napřed do Galileje. Tam ho uvidíte, jak vám to před svou smrtí řekl.“
|
||
\v 8 Ženy vyšly ven a utíkaly pryč, protože se vyděsily. Ze strachu o tom ani nikomu neřekly.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje Marii z Magdaly
|
||
\v 9 Ježíš Kristus vstal z mrtvých časně ráno v neděli. Nejprve se ukázal Marii Magdaléně, ženě, ze které kdysi vyhnal sedm démonů.
|
||
\v 10 Ta šla a oznámila to Ježíšovým učedníkům, které nalezla plačící a zoufalé.
|
||
\v 11 Vyprávěla jim, že Ježíš žije a že ho viděla, ale nevěřili.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje dvěma věřícím na cestě
|
||
\v 12 Pak se Ježíš za jiných okolností ukázal dalším dvěma, kteří odcházeli z Jeruzaléma.
|
||
\v 13 Když ho poznali, vrátili se, aby to sdělili ostatním. Ale ani těm neuvěřili.
|
||
\s1 Ježíš se zjevuje učedníkům včetně Tomáše
|
||
\v 14 Později se ukázal svým jedenácti apoštolům, právě když jedli. Káral je pro jejich nevěru a nechápavost, když odmítali uvěřit, že je živ.
|
||
\s1 Ježíš dává velké pověření
|
||
\v 15 Pověřil je úkolem: „Jděte do celého světa a neste všem lidem radostnou zprávu:
|
||
\v 16 Kdo uvěří ve mne a dá se pokřtít, bude zachráněn; kdo však neuvěří, toho Bůh odsoudí.
|
||
\v 17 Věřící dostanou různé důkazy moci: budou mým jménem vyhánět démony a mluvit novými jazyky.
|
||
\v 18 Bez nebezpečí budou brát do ruky hady a jedovatý nápoj jim neuškodí. Svým dotykem budou uzdravovat nemocné.“
|
||
\s1 Ježíš vystupuje do nebe
|
||
\v 19 Po těchto slovech byl Pán Ježíš vzat do nebe a zaujal své místo po Boží pravici.
|
||
\v 20 Jeho apoštolové se rozešli do světa a všude zvěstovali radostnou zprávu o Kristu. Pán jim pomáhal a jejich slova potvrzoval mocnými činy.
|